Komentáře uživatelů k filmu (4)
-
Houdini
Zlatý Lev - výběr(10.1.2006)
-
Pohrobek
Snímek navazující na Djordjevičův Sen, tentokrát o Srbsku těsně po odchodu Němců. Globálně tematika vypořádání se s kolaboranty a nový, "svobodný" život, ovšem mnohem niternější roli hrají zmatky hlavních postav, které se mají najednou sžít s mírem, začít normálně fungovat a nějak se zapojit do obyčejného života. O něco divácky atraktivnější než Sen, ale v každém případě stále nesmírně zajímavé, nabité spoustou nečekaných zkratek, odboček a podobných okamžiků znesnadňujících orientaci, i tak ale ta strhující energická místa tentokrát převažují.(25.10.2007)
-
Divočák
Válka končí a jugoslávští partizáni se radostně vrací domů. Partizán Malý zjišťuje, že jeho stará láska Alexandra je odsouzena k smrti za kolaboraci s Němci. Malý se ovšem věnuje mladé partizánce Markleně, která mu své sympatie projevila už na začátku války (film Sen). Malý ji přemlouvá „aby mu dala“, ale Marklena mu odvážně vzdoruje a naopak se nechává obletovat od pohledného ruského vojáčka. Když ale ten chce, aby s ním odjela do Ruska, odmítá ho a vrací se k Malému. Ten je její nákloností potěšen, ale když se mu sama nabídne, odmítá s tím, že stále miluje Alexandru. Navštíví ji ve vězení, kde se dozvídá, že byla ke kolaboraci donucena, ale před popravou ji zachránit nedokáže. Radši, než aby ji nechal popravit, jí pomůže k útěku, a poté k jejímu zastřelení přiměje německého zajatce, kterého pak sám zastřelí, aby se zbavil svědků.(2.1.2008)
-
fuckme
Tragikomický pohled na konec války, jenž se mění v jeden nepřehledný mumraj a řádně komplikuje dobovou ideologicky vynucovanou představu o dvojpólovosti konfliktu (Jugoslávci - antifašisté a Němci). Jugoslávci zde skutečně nejsou nijak svatí - objevují se zde kolaboranti, naddržení partyzáni, hloupí vesničané atd. Veškeré brutality a příkoří jsou však zahalena do odéru tragikomického nadhledu, jenž dodává onomu období ještě více na absurditě a tím snímek hned získává na "prostorovosti". Zajímavé je také úmyslné nedodržování kontinuitního střihu, což jen zveličuje nepřehlednost a společně s temperamentními herci dotváří obraz dějinného mumraje. Nakonec zbývá jen povzdechnout, kdeže jsou ty doby, kdy se člověk dokázal na nedávnou a palčivou historii podívat z hlediska nekomformního humoru, jenž odkrývá pravdu i z jiných směrů a vytváří nečekaná spojení. Tento přístup rozhodně činí daleko životnější díla než současná efektní melodramata, zaměřená na trpějící oběti a nelidské, démonické utlačovatele - jako by se vracel schematismus a plochost a mizel osobitý náhled tvůrců.(20.10.2010)
