Vrahové mezi námi
-
Mörder sind unter uns, Die
Drama / Romantický
Německo, 1946, 85 min
Režie:
Wolfgang StaudteHrají:
Hildegard Knef, Elly Burgmer, Erna Sellmer, Hilde AdolphiKomentáře uživatelů k filmu (4)
-
Rosomak
Skvělý poválečný film, který je zajímavý hlavně díky tomu jak využívá autentických prostředí (rozbombardovaný Berlín je opravdu rozbombardovaný Berlín) a jak se snaží svět kolem sebe co nejvíce realisticky zobrazit. Paraela k italskému neorealismu se zde přímo vnucuje. Kamera zde těží z nejrůznějších podhledů a až zkřivených úhlů záběru, které podporuje velmi kontrastní svícení, nejednou využívající až expresionisticky laděnou stínohru.(16.10.2008)
-
bassator
DER FILM 2009 - Die Mörder sind unter uns / Vrahové mezi námi(10.10.2009)
-
Slarque
Necelý rok a půl po prohrané válce poslali Němci do kin drama o tom, že největší svině za války se mají nejlépe i po ní. Klobouk dolů, něčeho podobného se u nás nikdo neodvážil ani dvacet let po revoluci. Film není zrovna dokonalý, po technické stránce působí spíš jako film předválečný, ale samotné kulisy tvořené sutí, troskami, popraskanými zdmi a okny bez skleněných tabulek jsou dost silnou a důležitou postavou filmu. A na první východoněmecký film tu překvapivě téměř absentuje propaganda (ano, padouch je továrník, ale to dává sakra smysl!).(6.10.2009)
-
jiziczek
První německý poválečný film, který estetikou navazuje na německé filmy 20. let. Využívá dokumentární styl (ostatně na nic jiného peníze nebyly) a patří do tzv. "Trümmerfilme", čili filmy točené v poválečných troskách. Film ukazuje, jak lidé chtěli co nejrychleji na válku zapomenout, ačkoli to bylo složité. Námět byl původně nabídnut spojencům, ti ale neprojevili zájem, a tak ho natočili Sověti. Film v podstatě neukazuje žádná "monstra", jako holocaust apod. A s realističností to není také nijak horké - už začátek je těžko uvěřitelný - Susanne, vracející se z koncentračního tábora, je krásná, vypadá velmi vysportovaně a vůbec moc hezky na to, aby to byla pravda. Nastěhuje se zpět do bytu, který už ale obývá voják, kterého trápí svědomí z válečných zločinů a chce se pomstít svému veliteli (který se teď má velmi dobře), čemuž ale nakonec Susanne zabrání a zamiluje se do něj. A ani s tím vyrovnáním se s válečnými zločiny to zde není tak přesné. Obviněni jsou jen velitelé, nikoli ti, kteří je nakonec prováděli (zde hl. hrdina). Ale to se začalo takjakotak řešit až později.(4.1.2010)
