5x2

Manželské etudy pozpátku. Film, v němž je o vztahu dvou lidí úplně všechno a (kvůli snaze o „zobecnění“) přitom nic. Nejkladněji hodnotím první část, jejíž nedýchatelné dusno na rozdíl od výtečného herectví Valerie Bruni Tedeschi nepřetrvává až do konce. Což dává smysl. Konce jsou obvykle méně příjemné než začátky. 60% Zajímavé komentáře: POMO, kleopatra, Isherwood, Gore (22.02.2009)

Po 8 ženách jsem čekal podobně formálně vytříbený film. Dočkal jsem se, navíc nevtíravě a všedně podaný vývoj jednoho vztahu dvou lidí. Díky zvolenému plynutí času (chronologicky pozpátku v kapitolách) pátráme po příčinách krachu manželství. Naštěstí jako diváci máme prostor přemýšlet o motivacích a jednáních, o nevyřčených výčitkách.. Režisér nevysvětluje, netlačí, lacině se nepodbízí. Podařilo se myslím zachytit nezbytnost nepatrného štěstí, které je potřeba, aby se soukolí nezadrhlo a běželo dál... (06.06.2009)

Zajímavý experiment. Každá z těch pěti epizod začala vcelku standartní situací, ale po chvíli se ubrala nějakým nečekaným směrem. Vyprávění od konce kupodivu nepůsobilo příliš rušivě a film mi utekl jako voda. Obsazení není tak hvězdné jako v předchozích Ozonových filmech, ale je stejně kvalitní (obzvlášť Valeria Bruni-Tedeschi). Pokud by mi autor umožnil pochopit motivace k jednání svých postav, bylo by to za pět. (05.03.2005)

Postavy jsou příšerné - dva nesympatičtí lidé, jejichž chování nechápu (mužská postava je naprosto neuvěřitelná). Zpětné vyprávění by mohlo být zajímavé, kdyby pro něj byl nějaký důvod, tedy nějaká rozuzlení v poslední části, kdy se obě postavy setkaly. Bohužel jsem tam nenašla nic, kvůli čemu by pak měli projít tu dlouhou cestu od svatby až po rozvod. Asi je to jen o tom, jak se dva lidé dokáží navzájem zraňovat. (17.11.2007)

Půjdeme do vody? ... Tak jo. Rozvod→dusno→porod→svatba→láska. Francois Ozon řeší již poněkolikáté režisérský a scenáristický oříšek - jak naučit žánr pravdomluvnosti? Tentokrát dospívá k k překvapivému, ale zcela logickému řešení: O romantickém vztahu směřujícímu ke šťastnému konci lze pravdivě vyprávět jen pozpátku. Znásilnění času za účelem dosažení happyendu a věrohodnosti zároveň je po zralé úvaze přípustné - jedno oko nezůstalo suché každý věděl, do čeho jde. Račte si povšimnout, že syn Nikolas leží v inkubátoru č. 5. Je vůbec realistické očekávat od romantického vztahu muže a ženy něco víc než Nikolase nebo někoho podobného? A je to málo? Ozonovi lze vyčítat jen dvě věci - že je chytrý příliš francouzsky a moc okázale. (15.06.2022)