Bosei

Láska, nenávist a pomatení smyslů. Knižní předloha pochází z pera stejné autorky jako předloha pro někdejší filmový hit Kokuhaku. Tentokrát je tématem „mateřství“ (což je ostatně doslovný název filmu), ale jak se dá od této autorky čekat, ne v tom pěkném slova smyslu. Thriller se zabývá úlohou ženy jako matky a jako dcery a má podobně těžkou, trýznivou, někdy až bizarní atmosféru jako někdejší Kokuhaku. Ovšem s tím rozdílem, že v tomto případě se vše zdá být mnohem víc vynucené a nepřirozené. Jako by film chtěl za každou cenu šokovat (a je otázka, jestli je takto vyhrocená i samotná kniha). Zatímco u Kokuhaku dává i extrémní až šílené jednání postav smysl a divák jim do určité míry rozumí a chápe jejich motivace, v případě Bosei se pochopení hledá jen velmi těžko. Herečku Eriku Todu mám sice ráda, ale v této roli ji člověk chvílemi musel nesnášet. Psychické pošramocení jsem jí ale věřila a to tuto postavu do určité míry „omlouvá“. Horší to bylo s ostatními postavami, jelikož většina z nich se chovala příšerně a absurdně bez zcela zjevné příčiny. Korunu tomu nasazoval otec – tak sobecký a zbabělý, až zůstával rozum stát. A jeho matka, naprostá fúrie, nebyla o moc lepší. Špatně se to všechno pobíralo, protože interakce postav byly někdy tak vyhrocené a zlé, nebo naopak podivné a nekonzistentní, až to opravdu nedávalo smysl – jejich chování ani vzájemné vztahy. Myslím, že u psychologického thrilleru je přirozené, že má divák tendenci postavám porozumět, ale pokud je to divákovi znemožněno, film tím ztrácí dost na hodnotě. Přitom na druhou stranu se mi některé motivy a nápady ve filmu líbily – role matky a role dcery postavené proti sobě jako nerovnovážné, téměř neslučitelné entity; fixace dcery na matku versus fixace matky na dceru… různé vztahové rozpory, které rozhodně vedou k zamyšlení. Zajímavý byl i symbolický moment, kdy nejmladší dcera konečně „získala jméno“. Tématika filmu i jeho rozpracování komplikovaných vztahů jsou rozhodně zajímavé, jen je velká škoda toho nerealistického pojetí, tak přitaženého za vlasy, až to bolí. I ta hrstka dobrých postav kvůli tomu vyznívala divně a málo uvěřitelně. Je například s podivem, že z nejmladší dcery nakonec po všech těch potenciálně velmi traumatizujících událostech vyrostla zdánlivě rozumná a vyrovnaná mladá žena. To se jen těžko přijímá, a tak i ona smířlivost na konci působí bohužel uměle a jen těžko může mít kvality katarze... Vcelku tedy hodnotím spíše průměrně. Stačilo by ubrat z iritujícího přemrštěného chování postav a zaměřit se víc na přirozenost a uvěřitelnost a výsledný dojem mohl být o dost lepší. (Viděno 3.12.2022 v kině Aeon Cinema, Okayama.) ~(3,2★)~ (14.12.2022)