Záznam o japonském hmyzu
-
Nippon konchuki
-
Insect Woman
Drama
Japonsko, 1963, 123 min
Režie:
Shôhei ImamuraKomentáře uživatelů k filmu (5)
-
Houdini
Zlatý Medvěd - výběr(20.6.2006)
-
Artran
Tóme (Sačiko Hidari) je Oharu 20. století. Mravenec, který si razí cestu z odlehlé vesnice do bordelu. Mravnost je nahrazena nutností přežít. Žena, která podléhá zákonům společnosti a učí tomu i svou dceru (Džicuko Jošimura). Chladný imamurův přístup opět ukazuje člověka zcela bez sentimentu. Mravenec putuje do svahu přes kamínky a Tóme překážky překonává svým obnaženým tělem. Lítost není v záběrech, lítost může být jen v nás... - - - 1. recenze, 2. recenze(1.1.2009)
-
Flego
Kronika morálneho úpadku hlavných hrdinov počas polstoročia je natočená obdivuhodne studeným a neosobným spôsobom, až ide z toho mráz po chrbte. Metaforický záver ako ide unavená zadychčaná žena s nákladom na chrbte po nerovnej, kamenistej ceste len podčiarkuje videné. V tomto filme to nemajú ženy ľahké.(2.10.2010)
-
stub
Tohle je opravdu strašný film - nezúčastněná kamera nejenže dokonale zobrazuje absurdní pachtění se za, podle našich představ, alespoň trochu důstojným životem (kvůli čemuž paradoxně o všechnu důstojnost přicházíme*), zoufalou nedostatečnost morálních hodnot v kontrastu s fyzickými potřebami a touhou urvat si alespoň kousek čehokoli pro sebe, ale ke konci rovněž mrazivě odhalí nekonečnost onoho bizarního cyklu. * - Zde bych rád zdůraznil, že v tomto by se mnou Imamura zcela jistě nesouhlasil. I ten nejpokleslejší lidský survival zjevně vnímá jako de facto obdivuhodný. Tam, kde podobně "fyzický" Naruse jen pozoruje, Imamura staví na piedestal lidské vlastnosti, které vnímáme (zvláště v těchto zeměpisných šířkách) jako vysloveně negativní a nesmírně sofistikovaně je relativizuje, čímž dosahuje fenomenální realističnosti. Mmch Jitsuko Yoshimura mívala zkraje kariéry jeden komický zvyk - při dialozích měla sklony zavírat oči, pozorný divák to zde může registrovat.(29.7.2009)
-
garmon
Třetí Imamura, který mě dostal. Sevřeností se podobá Narajamě, formou ještě tak Muriel od Resnaise - včetně hudebních vsuvek - příběhem snad Žít svůj život od Godarda, ale tam je záměr poetičtější. Imamura je tvrdý kritik - z filmu čouhá promyšlený sociologický soud - kapitalismus je svinstvo. Závěrečná scéna by mohla u našince odkojené filmy o "zlatém dně" a "tanci všude" vzbudit úsměv - Japonsko prostě bylo západ, v levicové rétorice vidělo řešení. Ve filmu je ú-žas-ná hudba - už od první lidové ukolébavky až k seriální kompozici s tradičními japonskými nástroji. Sachiko Hidari je skvělá herečka - v době natáčení jí bylo něco přes třicet, věřil jsem jí jak osmnáctiletou slečnu, tak pětačtyřicetiletou vysloužilou kurvu. Pozoruhodná je kamera - na evropské poměry nevídaně mnoho detailů, ale takových, kdy vidíme jen torzo tváře a v pozadí druhé rozmazané torzo - a stačí to!(22.9.2011)
