Bare et liv - historien om Fridtjof Nansen

„Nikdy jsem nic nedokončil, nikdy jsem nedosáhl pólu. Chtěl jsem lidem pomáhat, ale nestačilo to. Svět je stále plný nenávisti a chudoby.“  Toť slova dr. Fridtjofa Nansena uzavírající s působivým odkazem životní pouť tohoto dobrodruha, vědce a v jisté fázi života i kontroverzně přijímaného diplomata. Ze začátku jsem měl dojem, že půjde o klasický dobrodružný film o výpravě na severní pól, o to víc mě pak překvapilo, jak rychle jsme tou první zpracovanou výpravou prosvištěli a najednou se snímek, v němž se kdesi na začátku oslavuje mj. norský Den nezávislosti, přesouvá k dalším zajímavým událostem norských dějin počátku 20. století a dojde i na setkání s velkým Amundsenem. První polovina Jednoho života mi lehce doplnila tematické obzory k filmovým zážitkům z Letu Orla a Cesty kapitána Scotta k jižní točně, druhá pak plynule s hlavní postavou přešla k neméně poutavému politickému dramatu na téma mezinárodních vztahů mezi Norskem a bolševickým Sovětským svazem v době meziválečné. Za nedlouhých 86 minut nám tady tvůrci odvyprávěly toho tolik, že i leckteré současné tříhodinové snímky můžou blednout závistí, a životní příběh pana Nensena dokáže přitom navzdory závěrečnému tvrzení nadchnout i obrovskou odhodlaností se zápalem pro věc či silná pomocná „gesta“. Knut Wigert v titulní roli sehrál doktora Nansena napříč různými situacemi, emocemi a dlouhým časovým obloukem s úžasnou bravurou, takže klobouk dolů nad jeho výkonem, jako i samotnou sehranou osobností. [90%] (28.09.2023)