Jak odpálit ropovod

Extrémistická agitka nabádající k terorismu a obhajující protizákonné činy ekoteroristů. Vím, napsal to tady už někdy jiný, ale prostě nemohu jinak, než to zopakovat. Přikládám tematicky korespondující záznam snu. - - - Sen o ministerstvu životního prostředí (v noci z 18. na 19. listopadu 2023) - - -     Volá mi šéf personálního oddělení ministerstva životního prostředí. Nejprve mi připomene, že jsem se někdy v polovině devadesátých ucházel o jakési úřednické místo na MŽP. Tehdy mě nepřijali, ale nyní se jedno místo uvolnilo, konkrétně místo ministra. Neměl bych zájem? Divím se, jak si na mě po tolika letech vzpomněli. Personalista vysvětluje, že ministr náhle zemřel. O uvolněnou pozici projevili zájem někteří politikové. Nejvhodnějšího z uchazečů však tentokrát vybírala umělá inteligence a do databáze byla pro porovnání vložena i data všech osob, které byly v posledních desetiletích ministerstvem odmítnuty. Konkurz jsem s přehledem vyhrál. Měl bych zájem přijít k osobnímu jednání? Usoudím, že ministerský plat by se mi hodil a domluvíme termín schůzky. Personalista slíbí, že pro mě pošle auto s šoférem: „Sídlíme dnes už na jiném místě a trochu špatně se to hledá.“      Sedím v autě. Nejprve jedeme po trase tramvaje č. 7, ale pak šofér zabočí do jedné z příkrých ulic směřujících k Vyšehradu. Po další odbočce vjedeme na silnici, jejíž serpentiny vedou divokou přírodou: rozeklané skály porostlé vesměs listnatými a zjevně prastarými lesy. Pak se dostaneme na cestu lemovanou alejí staletých dubů, která končí u budovy, jež připomíná šlechtické sídlo z 18. století. „Sídlo ministerstva,“ prohodí řidič.      Personalista mi nejdřív ukáže ministerskou kancelář. Je úžasně rozlehlá, tedy hlavně dlouhá, a vyznačuje se obrovským oknem sahajícím od podlahy až ke stropu. Právě k němu mě směruje můj průvodce, abych se pokochal vyhlídkou. Zjišťuji, že budova aspoň tímto svým koncem stojí na srázu propasti. Na její druhé straně je vidět plochý skalní výběžek. Dozvídám se, že ministr tohoto rezortu se těší zvláštní výsadě. Má právo skočit s koněm z okna své kanceláře na onen výběžek. „Kancelář je dostatečně dlouhá, aby se v ní mohl rozběhnout závodní kůň. Pro dobrého jezdce s dobrým koněm to není zas až tak náročný výkon.“ Odpovím, že jsem na koni nikdy neseděl a že mě adrenalinové sporty nelákají. Raději bych vyzkoušel, jestli je ministerské křeslo dostatečně pohodlné: „Tak půl hodiny bych v něm poseděl a popřemýšlel. Pak vám řeknu, jak jsem rozhodl. Zatím ať mi sekretářka přinese kafe a popelník.“      Sedím, piji kávu, pokuřuji a přemýšlím o tom, jaké změny bych zavedl. Ministr, který nezavede žádné změny, je předem odkecaný. Musí mít nějakou vizi. Tak předně bych se vymezil proti Green Dealu. Prosazoval bych auta se spalovacími motory, zrušil bych dotace na fotovoltaiku a zavedl bych dotace kotelen topících tuhými palivy. Kdyby totiž klesla produkce kysličníku uhličitého, mohlo by to mít za následek ochlazování planety a všichni bychom zmrzli. Dále je třeba zatočit s ekoteroristy. Pokud se některý přilepí k silnici apod., musí se odlepit vlastními silami. Neodlepí-li se sám, vyčká se, až dojde k jeho odlepení působením přírodních sil (slunce, deště, větru, lišek, krkavců apod.). Časosběrná videa takových případů by se prezentovala na webu. Stromy, k nimž se připoutají ekologičtí aktivisté, budou pokáceny i s aktivisty. Spolu s nimi budou odvětvené kmeny naloženy na vhodné vozidlo, pak dopraveny na pilu a tam po vyschnutí dřeva zpracovány. K oddělení aktivistů či jejich zbytků dojde až při odkůrování kmenů. K tomu, abych se zviditelnil, by to pro začátek mohlo stačit.      Moji pozornost však pořád přitahuje to okno. Kdybych byl mladší, najal bych si (samozřejmě za peníze daňových poplatníků) učitele, který by mě naučil ovládat závodního koně. Je to přeci jen svého druhu výzva... (10.02.2024) (méně) (více)