Nezvaná

Bezčasová precizní filmařina o jednom zapadlém koutu kdesi na blatech, kde příchod tzv. civilizace způsobí rozpad společenské soudržnosti. Hořko-humorné podobenství prostého člověka, který narazí na výdobytky socialistického zřízení, které si rovněž zažil český venkov v krvavých padesátkách. Realita však nebyla tak nevinná a roztomilá. (25.04.2021)

(KSE - P) Se satirami je často ten problém, že i když se strefují, cíl je velmi snadný a zvolené prostředky nejsou dostatečně nadsazeny či jsou dokonce v rozporu se snahou o zesměšnění negativního jevu společnosti. Postavy zde mají daleko ke karikaturám a jejich jednání film neironizuje, a tak se zůstane pouze u několika hlášek, na které si osobně nepotrpím. Pokus o nadsázku se zde bohužel míjí s užitými stylistickými postupy, kdy je dění zachycováno až s dokumentárním odstupem v promyšlených kompozicích. Neupírám estetickou hodnotu takových obrazů, které v úvodních a závěrečných "snových" záběrech sahají až k banálním symbolům, ale ze střetu venkovské přízemnosti a estetické vytříbenosti nevychází nic podnětného. Kvality "podobenství o zaostalosti a předsudcích", jak stojí v anotaci programu Letní filmové školy v Uherském Hradišti, jsou nepopíratelné (typově přesně vybraní hercí, preciznost kamerových kompozic i promyšlenost dramatického tvaru, rámovaného událostmi kolem stromu, "hláškoidnost"), ale jako satira NEZVANÁ trpí všemi neduhami toho, co si člověk spojí s tímto (sub)žánrem. (31.01.2012)

Skvělá satirická fraška o primitivnosti, zaujatosti a neznalosti jedné vesničky, která je odstřihnutá od veškerého okolního světa, a nikoho a nic nepustí jen tak do svého podivuhodné existence. Celý příběh se odehrává v jedné zapadlé polské dědině, která si žije naprosto svým vlastním způsobem životem, přičemž nic jiného ji nezajímá. Když jednoho dne do této vsi zavítá neznámý cizinec, který vypráví o bájném pokladu, a posléze také městská delegace, která má přinést civilizaci v podobě elektrifikace, vzdělání, či třeba nových cest, započnou problémy v celé vesnici. Celou situaci sledujeme skrze typickou rodinku s velkým hospodářstvím, ve které mají všichni členové přesně dané role. A ani když přijede učitelka, která začne učit místní děti, a také bydlet právě u této rodiny, nemůže změnit zavedené pořádky a zásady nejen v rodině, ale i v celé vesničce. Výborný humor a hlášky obyvatelstva vsi, která prostě neví, a ani za nic na světě nepochopí, že Země je kulatá. (21.06.2017)

Redlińského román, stejně jako Leszczyńského film sledují obecné schéma styku pokročilých a primitivních civilizací. Co se nejprve dělo bojem, pak vírou, a pak kulturou, se nyní provádí převážně na bázi ekonomické efektivity. Zde jsou všechny složky obsaženy. Když Modelka řekne Křovákovi, že ho má ráda, že si proto zaslouží dostat šanci a ona mu ji dá; pak nejspíš neví, o čem mluví. Jola nikoho nepřesvědčuje, ale její vliv je právě tak podvratný jako vize, v nichž se zjevuje Kaziukovi A nejen primární děj je soudržný, takové jsou i sekundární odbočky, některé z nich možná i humorné (Kaziukova žena se diví: Bartosiewicz hahaha, patrzajcie, Kazimierz, tyle lat z nim żyła, myślała, że z Kaźmierem, a on Kazimierz. I to Bartosiewicz! To ja Bartosiewicz Hanna?). Boj, víra a kultura se vyčerpaly, jsme na konci románu: jak ty z koso do żyta wyszed, to już tobie nic nie święte! Další úroda bude již sečena kosami, nikoli srpy a její přebytky odvezeny po silnicích do měst (a nikdo se tomu už nebude divit). A Čečetka (Konopělka)?, ta už zpívá někde jinde. (22.12.2022)

… „Vidím, že už nikde není klid. Dokonce i k vám ďábel proniká.“ Kdepak před úředníky se člověk neschová dokonce ani ve vesnici, kam zatím nedorazila ani kacířská informace, že země je kulatá. A tak bylo rozhodnuto, obyvatelstvo vzdělat a zcivilizovat. A hned začaly problémy a nejen s učitelkou. Kvůli zápisu dětí do školy, bylo potřeba vzpomenout si na vlastní jméno …... „ tolik let s ním žiju a nevěděla jsem, že se tak jmenuje“. Navíc hospodáři nedávají spát ani erotické sny o té tak jiné a „Nezvané“ ženštině. Takové narušení zavedených pořádků, vždyť odjakživa pro ženy přece platí „ Vdáte se, budete děti rodit, svini krmit, krávu dojit“. A teď tohle. „ A Pán Bůh ? Co na to Pán Bůh? – Pán Bůh je starší a starší, pořád častěji odpočívá“. Kromě filmu samotného, který můžu jenom doporučit, musím pochválit ještě vynikajícího Krzysztofa Majchrzaka v hlavní roli Kaziuka. A ty naprosto úžasné hlášky. Za nejlepší považuji odpovědi Franciszeka Pieczky na otázky „A Pambuk? Co na to Pambuk?“ To opravdu nemá chybu. Summa summarum 5*. (12.11.2006)