Sobakasu

Nevšední „anti-romantická“ a přesto velmi lidská tématika. Sobata Kasumi není schopná romantického citu a navázání partnerského vztahu. Ne že by jí to vadilo, ale je těžké nalézt porozumění ze strany okolí. Na světe je přece jenom určitý obecně přijímaný „standard“ a není přece normální nechtít partnera do života… nebo ano? Na filmu se mi líbilo, že nejenom ukazuje, že emoční nastavení se může diametrálně lišit člověk od člověka, ale že s tímto námětem přišli právě Japonci a tak hezky ho zpracovali. Popravdě mě to trochu překvapilo, jelikož v japonské filmografii je sice častá tématika „neschopnosti“ si najít protějšek, ale s tím rozdílem, že člověk chce a touží po tom, jen mu to nejde. Tohle je však zcela jiná káva. Tady mluvíme o přirozeném citovém nastavení člověka, který zkrátka není zaměřený na tento typ vztahů. A i přesto může být spokojený a šťastný. Moc se mi líbilo i vyústění příběhu. Tohle vidím jako ukázku precizního filmového umění – film má jasnou vizi, příjemnou délku, dobré herecké výkony (Miura Tóko i Maeda Acuko byly výborné) a především hezké poselství o toleranci k lidem, ať už se vymykají z normálu nebo ne. Moc jsem si film užila. (Viděno 7.1.2023 v kině Aeon Cinema, Okayama.) ~(4,5★)~ (10.01.2023)