Disco Boy

Průzračný a nádherně plnosmyslný příběh o propojenosti, prolínání, pokračování a přebírání osudů. O svobodě a neuniknutelnosti, o pokoře před silou bytí a prožívání vlastní existence v různých vrstvách reality, od špíny, chladu, izolovanosti a zabíjení po nesmrtelnost v neohraničení. O propojení krví zděděnou i krví prolitou - i to, co nás rozděluje, nás spojí. *** Jeden z nejsilnějších zážitků Be2Can, v Edisonu, s ORL. *~ (11.10.2023)

Okrem toho, že tento snímok zabŕdol do ťažkej vojnovej témy, ma tu nezaujalo takmer nič. Možno len pár zaujímavých tanečných piesní, ktoré sa niesli celým filmom. Obsahovo, spracovaním a ani herecky to nebolo bohviečo. Asi to bude tým, že nie každý artový snímok mi sadne a tento je exemplárnym príkladom. 35 % (25.03.2024)

Pestrá paleta tém sa ligoce ako v odrazoch rotujúcej diskogule a medzi všetkým tým odcudzením, vykorenením, pochybovaním, previnením, migráciou, kolonializmom a ekológiou tancuje svojskú kreáciu jeden režisér so svojou umeleckou víziou. Svojim filmom sa chce aspoň dotknúť všetkého, čo ho trápi a napratať tam formálne všetko, čo má rád, a ja vlastne neviem, či sa mi to ako celok páči alebo nie. Neónovo artový mnohojazyčný mix nejde totiž cez rozum, na to je príliš symbolický, ale nevnikol mi poriadne ani do srdca... zato však oči a uši naplní vrchovato, zvukový dizajn a obraz tu jednoznačne vládnu. Nie je to pritom vyprázdnená maniera ako u Refna ani psychedelická genialita Noého alebo koncepčná cieľavedomosť Sorrentina, je to od každého trochu a napokon "iba" filmový tróp o podobnosti v rozdielnom, spájaní protikladov a prelínaní realít. (12.11.2023)

Formálne inovatívny, výraznou obrazovou aj zvukovou štylistikou vyšperkovaný 'Disco Boy' (Franz Rogowski) prezentuje už štandardne-festivalové témy identity a migrácie neštandardne výrazným formalizmom s takmer-vyprázdnenou naráciou. Z počiatočného realizmu sa do podvedomej hypnotickej sugescie dostávame hlavne cez gradujúci sound-design, vďaka ktorému všetky vonkrajšie konflikty príbehu sú upozadené na úkor tých vnútorných. Pocitový tranz, manipulácia filmového času a priestoru, abstraktné magické snenie = jeden z najvýraznejších počinov na Berlinale. Strieborný medveď za mimoriadny umelecký výkon zaslúžený. [Be2Can 2023, Speciální cena poroty] (12.10.2023)

Beau travail, především od tria Louvart, Vitalic, Rogowski. U Abbruzzeseho jde cítit, že hodně chce svůj film nasytit tenzí a symbolikou, změřit EKG srdce temnoty a vytvořit magickou paralelu mezi lidmi dvou světů / tváří, kteří se všichni brodí řekou migrace. Ta je bohužel v tomhle podání dost mělká, ale zas tak moc to nevadí. Obraz, sound-design a jako obvykle nadlidská intenzita pitbula Franze to unesou až k očekávanému finále. Po Claire Denis to sice jen tak učňovsky pokukuje, ale radost se na to dívat je nesporná. (07.10.2023)