Přiznání

Natočit hodinu a půl rozhovoru mezi dvěma a později třemi osobami tak, aby nenudil vyžadovalo velmi zručného režiséra, scénáristu a skvělé herce. Záměrně "amatérská" kamera, laciné prostředí, vytahování 10 let starého kostlivce ze skříně, přetvářky, vzpomínky a nakonec sladká pomsta... Vše působí dost skutečně a po většinu času měl děj na plátně mojí 100% pozornost. (21.06.2007)

Já se bavil! Vlastně si plně nevybavuji, kdy mě nějaký film tak bavil, tak nakopnul a potěšil... Možná jsem přespříliš ujetý na tenhle typ filmů, kde se víceméně dodržuje trojjednota (interview, provaz, dvanáct, 12 rozhněvaných, telefonní budka...), možná to znamená, že bych neměl ztrácet čas s filmem a víc chodit do divadla (jistě by mnoho filmových teoretiků přitakalo, protože film je přece od toho, aby plně využil své možnosti a od divadla se maximálně odlišil) a možná prostě dokážu ocenit kvalitní nezávislý komorní drama, s propracovanou psychologií a naprosto úžasnými hereckými výkony. Ethan byl geniální, Uma jakbysmet a ten legrační mužík z Dr. House sice působil stejně jako v seriálu, ale na škodu to taky nebylo... Chápu, že leckdo mohl být otrávený z dlouhých odstředivých dialogů (některé druhy otázek museli padnout snad stokrát), ale že postava odpoví vyhýbavě neznamená, že z toho divák nic nema - naopak! Přes (nebo právě pro něj) svůj minimalismus na mě film zapůsobil neskutečně pravdivě... Doufám, že narazím ještě na mnoho podobných... (03.09.2009)

Je na tom znát, že Linklater tyhle konverzačky točit prostě umí. Sice to tady není ukázka jeho mistrovství, osobně mi moc nesedla ta jakože dokumentární kamera, takže to nemělo tu správnou podmanivou atmosféru a taky mi tu celkem vadil Ethan Hawke, který místy přehrával. Stěžejní problém ale není vinou Linklatera, ale samotného scénáristy, který tu konverzačku sice nějak rozpracoval, ale nechal někde na půl cesty, takže to celé funguje skutečně jen průměrně a přímo z toho čiší, jak se celá ta situace, tak charaktery postav, daly mnohem víc promyslet. Takže ve výsledku je to skutečně jen průměr, ale k dobru tomu připočítávám pár zajímavých myšlenek v tom skrytých, které působí jako doznívání myšlenek z Flákače - tudíž předpokládám, že tohle do toho tak nějak přidal Linklater. 3* (21.12.2021)

Super konverzačka s nečekaným vyústěním... Na to je Richard Linklater machr. Vždy rozehrává své vícemluvné filmy o málo hercích na malém prostoru. Kdo má rád divadelní minimalismus a inteligentní dialogy, tak filmy tohoto režiséra jsou veskrze všechny trefou do černého:-) Myslím, že v tomto filmu vystihl autor absolutně podstatu některých dialogů plných mnohoslovných vět, které ovšem ve své podstatě nic neříkají, protože pravda je spíše jednoslovná a slovy vlastně nevyjádřitelná. V tom je kouzlo tohoto filmu - pozorovat gestikulaci, která odkazuje na pravdu za slovy... Dost ze života - stačí si občas poslechnout pár hovorů v pohostinstvích a MHD...:-) (15.08.2010)

Reziser Richard Linklater po filmoch ako Before Sunrise a Before Sunset znova dokazuje, ze vie putavo natocit film s jednoduchym ustrednym konfliktom (stretnutie kamaratov zo strednej po 10 rokoch), odohravajuci sa cely v tesnom mikropriestore (jedna motelova izba s kupenou a WC) s minimom hereckeho ansamblu (Hawke, Thurman, Sean Leonard) a to sposobom, ktory je postaveny hlavne na dialogoch. A aj ked je miestami film mierne natahovany s zbytocne duplicitnymi sekvenciami rozhovoru, ide o velmi vydarenu studiu vztahov a charakterov, poznacenych jednou udalostou daleko v minulosti. (30.09.2004)