Hráči z Indiany

Parta otloukánků se přes prvotní neúspěchy a problémy s jedním z hráčů (nebo s trenérem) probije až k veledůležitému a do posledního písknutí rozhodčího velenapínavému zápasu. Američané tyhle rádoby „based on a true story“ příběhy (historická věrohodnost není podstatná) zbožňují, sám je považuji za sázku na jistotu. Konec je jasný, určitá kvalita předem zaručena. Otázkou zůstává, jak progresivní či neprogresivní se tvůrci odváží být při naplňování nastíněného schématu. Hráči z Indiany nad jiná sportovní dramata absolutně ničím nevyčnívají, ke dnu je naopak táhnou nahrubo přišité subzápletky, věnované typickému (tzn. opilému) Hopperovi a velice nevěrohodnému milostnému vzplanutí, které navíc přichází příliš pozdě a nemá v podstatě žádný význam. Proč ostatně cpát emoce do tak fyzicky postaveného filmu. Gene Hackman navíc jindy dokázal, že umí zahrát starého chlápka, jenž je nad věcí, mnohem lépe. Aktivní či televizní basketbalisté nechť si k mým neutrálním pětapadesáti pár procent bez obavou přičtou. 55% Zajímavé komentáře: genetique, panmroz (19.01.2012)

Výkony herců jsou slušné, atmosféra je super, doplňková hudba je úžasná. To, že se takový tým dostane do finále, mi přijde jako dobrý podklad, ale je nutné, aby ten tým působil jako ten největší chudáček pod Sluncem, který zásluhou všemožných zázraků dokáže vždy vyhrát v posledních sekundách? Tolik remízových situací těsně před koncem jsem ještě neviděl, ale asi to je tím, že basket až tak moc často nesleduju :) Všudypřítomná kýčovitost celkový dojem hodně sráží. *** Ve zkratce: Hickory prohrává o 8 bodů, zbývají dvě minuty... Hickory srovnalo, zbývají 4 sekundy, Hickory střílí a ... je to koš. (01.06.2010)

Sportovní příběh držící se pevně šablony: nesnáze, dřina, vítězství. Proto fanoušky žánru nezklame. Do koukatelného průměru film posouvá zajímavě zachycená atmosféra amerického maloměsta - venkova 60. let a charismatické herectví Gene Hackmana. xxxxx/ Co je to za boha? / jen vítězí / a neprohrává. / xxxxx (03.06.2015)

Dříve bych nikdy neřekl, že se budu časem dívat mj. na americké sportovní filmy. Dneska jsem si dal poledne Sjezdaře z roku 1969 a teď večer tenhle film o basketbalovém družstvě ze střední školy. Co oba pojilo kromě žánru, nebyl jenom můj oblíbenec Gene Hackman v roli trenéra, ale také důležitá sportovní myšlenka o síle týmu – zatímco v tom prvním filmu byla spíše jen předmětem jednoho sporu, později trochu vyšumělého do prázdna, v Hráčech z Indiany se nesla prakticky celým filmem. Celkově na mne tenhle film působil hlavně jako pěkný, hluboký příběh ze života, kde vedle zápasu představovalo hybný moment i téma znovunalezení si cesty k vzájemnému porozumění (viz. třeba postava bývalého trénera, otce jednoho z mladých basketbalistů, který bojuje s alkoholem, ale po vyhazovu dostává od Hackmana, tedy od Normana Dalea, pomocnou ruku). Basketbal mne nijak neoslovuje (ač na druhé straně narozdíl od takového boxu ani nijak nepřekáží) a tvůrcům se navíc povedlo něco nevídaného: přimět mne, abych během závěrečného zápasu opravdu těm mladým hráčům fandil a netrpělivě očekával výsledek, který v zásadě nezklamal. :) Jedinou výtku mám tedy směrem k syntetické hudbě, která je typickým produktem tehdejší doby 80. let, a k příběhu zasazeného do doby 1951–52 na mne působila dost rušivě. 80% (15.12.2019)

Prototyp filmu so sportovou tematikou o tom ako zanedbatelny, maly tim z uplnych prdelkovic povstane a zvitazi v statnych majstrovstvach, pricom tentoraz tu mame basket. Vsetky atributy, ktore k takemuto filmu patria tu mozno najst ale aj tak ide o jeden z tych lepsich filmov /uprimne, sportovu tematiku mam celkom rad/. K tomu vyborna hudba Jerryho Goldsmitha a slusne vykony Hoppera a Hackmana. (05.01.2007)