Život je zázrak

Mám velké dilema: líbila se mi víc Černá kočka, bílý kocour, nebo Život je zázrak? Nemám tuchu. Ale zato vím, že je Emir Kusturica režisér s velkým R. Je zázrak takhle dokonale skloubit humorný nadhled s tak neskutečně tragickým tématem, aniž by to vzbuzovalo pohoršení. Je zázrak, že se film ani přes nadměrné množství porthlosti neutápí sám v sobě. Je zázrak, že existují věci, které lidi dokážou spojit, i když vše ostatní mluví proti tomu. Život je zázrak a tenhle film taky. (13.05.2010)

Tak tentokrát to už není takový bezhlavý balkánský přelet, nicméně stále je zde sposuta Kustoricovy oblíbené veselice a atmosféry kontinentu. Život je zázrak působí více civilním (evropským) dojmem než předchozí počiny což je způsobeno hlavně zasazením do témat války (která však slouží jen jako bezlička k absurdnímu humoru a příběhové lince) a také svérazné lovestory. Příběh funguje docela dobře, Kusturicovy trademarky kvalitních záběrů spojených s balkánským orchestrem taky takže nemám proč nedat 4 hvězdy. P.S. Herecký výkon ústřední dvojice zasluhuje jedině chválu. (31.12.2009)

Po "černé kočce", jsem dal Kusturicovi druhou šanci a tentokrát jsem rozhodně nebyl zklamán. Ale můj problém, asi je, že moc neberu "černý humor" a Kusturicův balkánský temperament mi také není bůhvíjak blízký. Co mně, zde zaujalo, že téměř každých pět minut měl člověk při sledování jinou náladu, kdy povedené vtípky střídala vážnější, surová až depresivní dějová linka filmu(ta se mi líbila víc). A část se Sabachou a Lukou, byla skvělá. Lukova potrhlá žena Jadranka mi lezla na nervy(trapně šílená jako celá černá kočka), no ještěže tenkrát pan Kusturica ve zbylích dvou třetinách filmu zvážněl a vzniklo toto. No dávám slabší 4*, spíše tři a půl. Pěkný komentář-Faye. (13.10.2008)

Sledujem aktivne europsku filmarsku produkciu, no a tentokrat zas padla volba na Emira Kusturicu a jeho film Zivot je Cudo. Tematicky sa venuje rodine srbskeho inziniera Luku, ktory v Bosne a Hercegovine roku 1992 chce stavat zeleznicu. Ako sa stavba rozbehne, tak sa Luka ponori do stavby/priprav, ze uplne zabudne na bliziacu sa vojnu. V nej mu povolaju do armady syna a jeho zena sa kamsi tiez vytrati. Vyzdvihujem realie Balkanu opisane na urovni, ale roku 1992 optimizmus Luku viac skodil nez pomahal, rozbesnil sa tam totiz cirociry masaker. To vsak uz nie je zalezitostou filmu, ale politiky. Samotny film : 74 % (14.10.2014)

Skutočná tragikomédia. Miestami som nevedela, či mám plakať, či sa smiať. Po zmätočnom začiatku, v ktorom som sa absolútne stratila, nasledovalo postupné vyjasňovanie jednotlivých postáv. Opätovné použitie scén, ktoré sú akoby vystrihnuté s Čiernej mačky, len autá sa zmenili na vlaky, isto neboli potrebné a aj počet postáv by som občas zredukovala – hlavne pre jasnejšiu orientáciu, ktorú už i tak bežnému konzumentovi zťažuje množstvo "zvieracích" alegórií. Hudbe a poetickej farebnosti však nevytýkam nič. Kusturicove postavy žijú vždy na emočných hranách a všetky ich prežívania sú plnotučné ako práve nadojené mlieko. Jeho schopnosť vniesť do vojnového vrenia dostatok korenia, robí z vojny iba jedno z ďalších životných období. To radí jeho z jeho tvorbu z vojnového prostredia do inej kategórie vojnových filmov. (14.11.2005)