Až budu mrtev

Bez starostí o zajtrajšok, s momentálnou chuťou si užívať. Uprostred rozbordelárenej krajiny, blatových ciest, nedostatku práce a dostatku uniformovaných síl všade naokolo. Vždy sa nájde nejaká pipka, čo naletí a pomôže. Raz z krádežou, inokedy s jedlom, spánkom alebo vyfabulovanou správou do novín o úžasnom talente. S takouto povesťou sa dá prežiť medzi jednoduchými dedinčanmi, či vojakmi, ktorým je v zásade jedno, kto spieva. Horšie je, ak sa na týchto scénach nadobudne nezdravo nadnesené sebavedomie, ktoré v ozajstnej súťaži zhasne ako zápalka. Obrazovo pestré, dialogicky úsporné dielo s mnohými humornými scénami a nadhľadom ukazuje dráhu slobodomyseľného tuláka, ktorý sa živil prítulnosťou žien a charizmatickým výzorom. Po tom, ako zisťuje, že všade mu kvety nerastú, vracia sa odkiaľ už raz hrdo odišiel. Pribudlo sebavedomie a odvrávanie. Hoci prácu celkom istú nemá, vymyslí napochytre zámienku. Návrat do starých koľají je však vždy niečím iným ako pokračovaním vo vychodených šľapajách. (11.03.2014)

(KB - J) Lidé píšící o AŽ BUDU MRTEV se často soustřeďují na kontext (černá nová vlna, vliv na Schlesingera a Jarmursche, podobnost s jinými novovlnými tituly) na místo textu samotného. Přitom i pro nestudenty genderu musí být ukázání náležitostí ke společenským rolím a vykreslení vztahu muž - žena zajímavé, protože se nabízí otázka šovinismu, možná až mizogynství režijního díla Živojina Pavloviće. Hlavní hrdina, Jimmy Bárka, je zloděj a podvodník, přitom velký svůdník, kterému neodolá žádná, ať jde o sebevětší hvězdu. Všechny ale jenom využívá k tomu, aby měl peníze/střechu bad hlavou/úkryt/udělal si jméno apod. Ani samotný konec nenasvědčuje změně náhledu na celou věc, protože Jimmy skončí tragicky poté, co se poprvé k ženě zachová jinak, než jako k pouhému objektu, jenž se mu zrovna hodí. Nabízí se ale alternativní možnost čtení, kdy se snímek vyjeví ne jako šovinistický či dokonce mizogynní, ale tento přístup a vůbec způsob života odsuzující. Je naznačeno, že vztahy mezi Jimmym a jeho rodinou nejsou zrovna nejlepší, poukazuje se na jeho neadekvátní vnímání sebe sama jako zpěváka... a ono využívání není tak jednostranné, jak by se mohlo zprvu zdát. Není to zpěvačka, která potřebuje někoho na vystoupení, a tak si můžou být vzájemně prospěšní? Není to "výpravčí", která se chce zabavit během dlouhé cesty vlakem? A dalo by se takto pokračovat, ale nejednoznačnost co do přístupu k "hrdinovi" je to, co dělá AŽ BUDU MRTEV velmi dobrým filmem, u kterého divák rád přehlédne některé nedostatky (vedení neherců, časté pohledy do kamery). (07.10.2012)

"Vidíš tie prachy?, určite vystačia do soboty...!" Jimmy Bárka je lajdák, povaľač, zlodej a príležitostný spevák. Podľa mnohých vo filme výborný, no ja som si hovoril, že asi mám problém so sluchom. Spevácka súťaž, na ktorú sebavedomý Jimmy nastúpil mi našťastie dala za pravdu. Mám rád srbské filmy, ale v tomto som nenašiel príbeh, ktorý by ma silnejšie chytil za srdce. Ak bol tento film inšpiráciou pre vznik polnočného kovboja tak mu patrí vďaka. Jimmy Bárka je cool chlapík, ale bohužiaľ v priemernom filme. 60%. (16.03.2014)

O Crnom talase viem len málo, takže časť kontextu mi zrejme unikla. Kamera je zaujímavá, filme je koncipovaný do dlhých scén, kde je iba jedna kamera, ktorá sa hýbe, ako sa hýbu postavy a strih nastáva, až sa zmení priestor či čas. Obraz Juhoslávie šesťdesiatych rokov je tiež fajn, no ten scenár je jeden veľký účelový balast, kde sa veci dejú len preto, aby sa v ďalšej scéne udiali iné veci, ktoré nakoniec uzavrú kruh. Či už bola tá epizódnosť zámer alebo nie, postavy tým pádom pôsobia ako bábky v hre. (10.10.2013)

Příkladně neučesaný, černovlnný vrchol Pavlovićovi kriticky nastavené tvorby sleduje kroky vášnivého (avšak nepříliš talentovaného) zpěváka Jimmiho Barky (Dragan Nikolić). Ten žije arogantním stylem ze dne na den, podvádí a využívá vhodně každé příležitosti, jež se mu naskytne, a skrze svody žen a dívek i jiné známosti se na své cestě během několika dní dostává na hospodské slavnosti, do kasáren, kde pracuje jeho strýc, i na soutěž mladých hudebních talentů, kde jej však čeká zdrcující debakl. Svým nepříkladným plahočením napříč dezorientovanou a zmoženou krajinou socialismu rozhodně nevytváří pozitivní, povzbudivý obraz tehdejší mladé generace a pojetí bezútěšného filmu, v němž jsou ukazovány „zapadlé dvorky“ lidských příbytků i životů ve vší autenticitě, míří za zdrcující obžalobou srbské reality dané doby. Rázná, ostrá a nečekaná tečka, která přijde po Jimmiho návratu domů, je přitom ve své výhružnosti natolik krutým rozuzlením, že má zpětně moc přehodnotit dosavadní divákův vztah k antihrdinovi a vydolovat z něj kus lítosti. Film, jenž by se za svou syrovost jen hodil do vitríny československých zlatých šedesátých (nejblíž má takto k prvním Schormovým snímkům). (03.01.2013)