Dluh

Přečteno z reportáží. Pochopil jsem z nich asi přibližnou situaci a vývoj. V celku jsem i doufal, že film mi to přiblíží více. Ve výsledku se ani tak moc nestalo. Ale chápu, že ve výsledku sehnat vůbec tento film i jenom s anglickými titulky byl vlastně docela i zázrak přes totální absenci českého povědomí o tomto filmu. To celé vypráví jednoduchý a přesto divně spletitý příběh prostých Poláků, kteří se snaží žít jednoduchý porevoluční život kapitalismu a spadnou zcela nechtěně do hromady sraček. A nakonec za to budou moct oni samotní. Hodně smutné v podstatě. Co se týče filmového zpracování, jde v celku o stejně devadesátkový a staronový styl pojetí jaké známé z těchto filmů. Dost mi to v jistém úhlu pohledu připomínalo Sametové vrahy. Točí se to dost kolem až amatérského pracování, které vypadá na jednu stranu až originálně spolu s experimentem, že to nebolí. Naopak, dokáže kupodivu umocnit atmosféru. S v celku dramatickým a uměleckým hudebním podkresem. Pro mnohé Poláky vlastně jeden z kino klenotů za několik desítek let. Pro mě určité kulturní a vědomostní obohacení. Tím to bohužel nějak končí. Nedalo by se říci, že jsem film do posledního okamžiku prožíval a tajil se mi dech. To přenechám porevolučnímu Polsku. Ti to dokáží ocenit mnohem více. (26.04.2019)

Výborný polský kriminální thriller ze druhé poloviny devadesátých let. Poukazuje na problémy spojené s postkomunistickým obdobím, kdy se společnosti otevřely nové netušené možnosti, které v drtivé většině případů šly daleko za hranice zákonů. Demokracii a svobodu si každý vykládal po svém a není tedy vůbec divu, že tato doba přála celá řadě "podnikatelů", kteří ze dne na den zázračně zbohatli a profitovali na úkor druhých. I o tom je snímek "Dluh", ve kterém tito byznysmeni hrají ústřední roli. Zaujme především skvělý výkon Andrzeje Chyry v roli gangstera Gerarda. Snímek byl oceněn pěti cenami polské filmové akademie a úspěch slavil i na zahraničních festivalech. Film vznikl na základě skutečných událostí a v Čechách rovněž byl natočen snímek s obdobnou tématikou a sice"Sametoví vrazi" režiséra Jiřího Svobody z roku 2005. (16.05.2018)

Film, který je snad podle skutečné události. Tak i vypadá a jeho hrdinové taky. Všechno, co se odehrává ve filmu, se skutečně mohlo stát. Psychopat se vetře do přízně dvou přátel, kteří chtějí podnikat. Nabídne jim svou pomoc, jenže vzápětí je vydírá a vyhrožuje jim. Najme si i komplice. Kdo chce vidět drsnou školu 90. let, ať si pustí tento film. (12.09.2019)

Teď alespoň vím odkud vítr foukal. American dream je nejspíš remakem (nebo se jím při nejmenším dost inspiroval) právě polského dluhu (dług). Když už mám srovnání a dřív viděl americkou verzi, tak musím říct, že rozdíly jsou v některých věcech extrémní. Americký je takový dost přímočarý a zjednodušený, když to tak shrnu. Tím neříkám, že nebyl dobrý, naopak! Ale na polský originál, který je navíc natočen podle skutečných událostí, to nemá ani náhodou. Dobře natočený I zahraný a pár silnějších momentů taky stojí za to. Navíc to působí víc reálně a je to celé dost syrové. Život je někdy boj a spravedlnosti se nedočkáme, takže je třeba to někdy vzít do svých rukou! (12.04.2024)

Stejně jako loni i letos mně pořadatelé festivalu 3Kino poslali KO k zemi hned prvním filmem. I když k polským filmům před rokem 2005 nemám takovou slepou důvěru, jako ke všemu co vzniklo "pod" Agnieszkou Odorowicz (od roku 2005 boss Polski Instytut Sztuki Filmowej ) , tak Dluh nese všechny známky polský superfilmařiny. Realičnost, syrovost, scénaristická nekomprominost, schopnost kamaremana dostat do obrazu polskou autencitu života a dokonalé herecké výkony. Vrcholem filmy pro mě nebylo finále u vody, ale až skutečný závěr, to je teprve beznaděj a bezmoc a povzdech nad tím jak umí být osud hodně drsnej kat. Není co řešit, tohle je pětka i deprese jak vyšitá. (05.11.2015)