जिगर
Recenze (1)
Podobně zaměřených filmů z Indie jsem vskutku mnoho neviděl. Jedná se o akční drama s trochou potřebné romantiky. Když spojíte šaolinské kung-fu s karate, přidáte „Krvavý sport“ (1988) a hlavně „Kickboxera“ (1989), tak dostanete „Jigar“. Raju (A. Devgan) je odsouzen na smrt a Suman (K. Kapoor) na doživotní trest. Jsou to milenci a oba přicházejí k ministrovi vnitra s prosbou. Ten se jich ptá na příčinu, která je dovedla až sem. Oba se poznali na jedné svatbě a zamilovali se do sebe, ale vlivem okolností se jim nepodařilo dozvědět se o sobě více. Zanedlouho se Raju po dlouhých letech vrací domů, kde se jejich cesty opět šťastně spojí. Rajuova sestra Umaa (S. Kulkarni) se navíc se Suman přátelí a jejího bratra Arjuna (Feroz Khan), známého jako Duryodhan, zná Raju z dětství. Ten ovládá bojové umění a se svojí partičkou dělá špinavou práci pro místního padoucha jménem Lal Behari (P. Rawal), vlastnícího školu bojových umění. Poté se věci začnou komplikovat, což ve výsledku stojí Rajuovu sestru život. Ten na své cestě za pomstou projde výcvikem u mistra Baby Thakura (Ajit Khan), aby se mohl se silnými soupeři měřit. A poté začne jednat..... Vzhledem k roku vzniku nelze čekat nic převratného, ale i přes velké množství vykradených motivů jsem si nemohl výrazně stěžovat. Snad se někdy dočkám indického snímku, ve kterém bude naplno využit potenciál jejich prastarých bojových umění, včetně zbraní. A. Devgan (též Devgn) bojoval obstojně a K. Kapoor jsem si v jejich hereckých začátcích moc užil. Hudba je příjemná a klasicky devadesátková. Čtyři hvězdy za odvahu, snahu a „neoriginální originalitu“. Jsem rád, že jsem na „Jigar“ narazil. ()