Komedie plná omylů (TV film)
-
Comedy of Errors, The
Komedie
Velká Británie / USA, 1983, 109 min
Komentáře uživatelů k filmu (2)
-
zdepapepa
Kolektivní idiot ball, ve kterém se ztrácí i obyčejně inteligentní šašci Dromio a Dromio. Nutno ovšem podotknout, že bez příslovečných záměn ústředních dvou dvojčat by tato už tak krátká hra byla ještě kratší. Proto je lepší si ji užívat tak jak je a jak to všechno krásně dopadne. Kromě standardních kvalitních rolí tu je slabší role kurtiz-Get thee to a nunnery!...pardon, kurtizány, což je ovšem vyváženo, tedy alespoň pro mě, abatyší, která jako by z oka vypadla jisté naší profesorce na katedře anglického jazyka a literatury.(14.12.2011)
-
bogu
Příjemně odlehčená a nenáročná adaptace jedné z Shakespearových nejkratších her. Komedie omylů možná není ukázkou toho nejlepšího, co kdy Shakespeare napsal, ale jako lehká letní fraška může fungovat moc dobře, pokud dostane dostatečný náboj a spád. Režie Jamese Cellana Jonese v tomhle uspěla jenom částečně (začátek má sice dobré tempo, ale postupně ho tu příběh spíše ztrácí, než aby ho gradoval, v závěru se naštěstí Jones zase vzchopí) a film tak táhnou spíše dobří herci, kteří si tenhle středomořský úlet docela užívají. Michael Kitchen v roli obou Antifolů je příjemně ironický a rezervovaný, Roger Daltrey mu se svým širokým křivým úsměvem zdatně sekunduje jako pár bezelstných, na facky a pohlavky uvyklých Dromiů a Suzanne Bertish je solidní, uměřeně saňovitá Adriana; největšími hvězdami jsou tu ovšem herci starší generace: Charles Gray jako autoritativní Vévoda a Cyril Cusack jako chudák Egeon s přehledem drží nebezpečně dlouhou (potenciálně unavující) první scénu a v závěru je navíc doplní grandiózní, nekompromisní Abatyše Wendy Hiller. Pozornosti rozhodně neunikne ani Sam Dastor jako zženštilý zlatník Angelo, jehož každé zdrobnělé gesto je samo o sobě malý šperk – bez námahy si ukradne každou scénu, ve které se objeví. Jones bohužel zdaleka nevydoloval všechen komický potenciál téhle hry a některé scény a postavy zdaleka nedosahují takového účinku, na který mají: viz utahaná scéna svádění Luciany, postava Kurtizány a pohříchu nedoceněný doktor Pinch. Díky své lehkosti a fraškovitosti Komedie omylů přímo vybízí režiséry k různým příběhovým ozdobám a dramatickým přívěškům – Jones se rozhodl obohatit svou produkci o skupinku kočovných mimů, kteří měli dokrášlovat celou hru svými výstupy, ale ve výsledku nejsou ani zdaleka tak zajímaví, natož vtipní, jak nejspíš bylo zamýšleno. O mnoho lépe kupodivu fungují papundeklové kulisy středomořského městečka, domky s barevnými okýnky, stánky a podobně – to vše vytváří příjemně hravou, lehce pohádkovou atmosféru. Finále, které v textu působí trochu nedovařeně, možná až odbytě, tu má překvapivou energii a správnou gradaci, za což ovšem vděčí především Grayovi a Hiller, kteří sebejistě ovládají scénu. Vzato kolem a kolem, není Komedie omylů od BBC ani vrcholem její shakespearovské série, ale ani jejím dnem – o dobrou zábavu se tu starají slušní herci, kteří ovšem doplácejí na Jonesovu neschopnost dodat některým scénám potřebnou jiskru a spád. // LEPŠÍ VERZE: O žádné lepší verzi Komedie omylů bohužel nevím.(16.4.2009)
