Pohádky o mašinkách

Jeden z mých nejoblíbenějších večerníčků. Atraktivní prostředí železnice a parních lokomotiv rezonovalo s železničářskou částí mé krve, kterou jsem podědil po předcích. Prvky tajemna a magie reprezentované černokněžníkem Zababou a podmanivý přímo uhrančivý hlas Vladimíra Ráže. Vše dohromady v dokonalém souznění. Jen škoda, že večerníček má pouhých 10 dílů a Česká televize jej macešsky příliš nevysílá. (16.01.2010)

Pardon, ale nedám vysoké hodnocení jen proto, že je to "zasloužilá klasika" socialistické tvorby. Dnes bych snad dal víc mimo jiné za netradiční námět a postavy, ale v dětském věku jsem tenhle seriál vnímal jako snad nejnudnější existující pohádku - takovou bílou mouku bez chuti, a dodnes si to nechvalné prvenství pamatuji. Vladimír Ráž mě svým hlasovým projevem vždycky uspával. (09.11.2018)

Nádherně namluvený večerníček s hlasem Vladimíra Ráže, který vypráví výrazně tajemně a přitom pro děti nesmírně jemně. Animace pro malé děti dostatečná, škoda jen že nevzniklo více příběhů. Na druhou stranu - než poněkud rozpačité pokračování jako třeba Jája a Pája 2 nebo nové díly Pata a Mata, tak raději ať je jen deset dílů, ale úžasných. Hudba: Miloš Vacek (03.11.2013)

Nepřekonatelný Večerníček o mašinkách, panu Blahošovi, Pepíčkovi, nejvyšším panu železničáři a černokněžníku Zababovi v nezapomenutelném podání vypravěče Vladimíra Ráže. Jediné, co mě vždycky jako kluka mrzelo, byl konec dílu vždy jakoby uprostřed rozvyprávěného příběhu. Pro pokračování jsem pak skoro nemohl dospat. :-) Pokaždé, když si na tento Večerníček vzpomenu, si říkám, jaké jsme vlastně měli velké štěstí, že jsme mohli vyrůst na takových laskavých pohádkách a ne na podobných nestvůrnostech jako třeba Teleblbís. (26.02.2012)

Jeden z mých nejoblíbenějších večerníčků, co říct víc. V dětství jsem si samozřejmě užíval ty samotné příběhy a vnímal personifikované vlastnosti neživých strojů, hlavní melodii nebo přednes V. Ráže. Dneska už coby člověk s lepším povědomím o okolí Prahy vnímám navíc i místopisné názvy - Zadní Třebaň, Liteň nebo Všenory. Mimochodem od dětství si pamatuji, že ze Smíchovského nádraží vede kouzelná výhybka do jakéhosi tajemného Zababova. Když jsem si už v dospělosti projel trať č. 122 vedoucí ještě zastávkou Praha-Smíchov severní nástupiště přes dva viadukty až na Zličín, vlastně jsem se na takové tajemné trati ocitl. Kdo si tzv. Pražský Semmering někdy projel, mi dá jistě za pravdu. Jen místo kouzelného Zababova se člověk ocitne na sídláku v Řepích a těžko očekávat, že by se tamní zlí obyvatelé změnili na hodné, jako se to stalo černokněžníku Zababovi. :-) (06.03.2016)