War Photographer
Vojnový fotograf
Režie:
Christian FreiKamera:
Peter IndergandVOD (1)
Obsahy(1)
Snímek o americkém fotografovi Jamesi Nachtweyovi, o jeho motivaci, strachu a denní rutině válečného fotografa. Uvěříme-li hollywoodským filmům, pak jsou všichni váleční fotografové otrlí a cyničtí drsňáci. Jak jinak by v tak hrůzných situacích mohli myslet na „dobu osvitu“? Švýcarský režisér a producent Christian Frei následoval Jamese Nachtweye na cestách po válečných oblastech v Indonésii, Kosovu či Palestině. Používal speciální mikrokamery připevněné na Nachtweyův fotoaparát. Můžeme tak sledovat, jak slavný fotograf čeká na rozhodující okamžik. Slyšíme, jak dýchá. Poprvé v historii filmů o životě fotografů přináší tato technika autentický vhled do práce zúčastněného fotožurnalisty. (Doc Alliance Films)
(více)Recenze (36)
Málo co se dá Christianovi Freiovi vytknout. Svůj dokument zcela přizpůsobil svému portrétovanému, Jamesi Nachtweyovi. Strohý, věcný a v dlouhých záběrech i neskutečně klidný. To, co však Freiovi schází, je určitý odstup, který by dokument dokázal zbavit zbytečné piety a přehnaného respektu, s nimiž režisér k Nachtweyovi přistupuje. Chápu, že s tímhle zamlklým šedovlasým vlkem nebylo lehké natáčet a už vůbec z něho něco vytáhnout, ale celému filmu chybí nějaká překvapivý moment či informace, kterou jsme ještě před zhlédnutím vážně nečekali. Je tak vlastně smutné, že dokument tak spíše klouže po obecných frázích, které jsme slyšeli asi milionkrát a nemusí být člověk zrovna humanistou, aby k podobným závěrům došel taky. Na druhou stranu kamera namontovaná na těle foťáku byl znamenitý nápad stejně tak sebeironická výstava v New Yorku. Avšak příště bych se rád Nachweyovi dostal i pod kůži. ()
*MĹKVY JIM* Díva sa na to miestami ťažko. A nie len kvôli obrazovému záznamu (foto a video), prostredníctvom ktorého sa stávame súčasťou videného, ale aj kvôli samotnej osobe fotografa, ktorý je v bezprostrednej blízkosti tragédie, meter od uplakanej tváre, od znetvoreného tela, od mŕtveho príbuzného... A kvôli nemu sa cítime tak akosi nepríjemne, až trápne. Je zvláštne vidieť všade navôkol všetku tú hrôzu a uprostred toho jedného človeka stláčajúceho spúšť fotoaparátu, ktorý tam pobehuje a mieri objektívom a pôsobí tak hrozne nezúčastnene. Som vďačný za svedectvo, ktoré cez svoje fotky James a iní jemu podobní prinášajú, pretože verím, že môžu vecami pohnúť. Ale rovnako viem, že by som nechcel byť vojnovým fotografom, teda človekom, ktorý nemá na výber a na rozdiel od fotografovaných, ktorí prežívajú "len" tú svoju hrôzu, on ich musí prežívať stovky. Verdikt v 1 vete: Nevídaný portrét jedného z najznámejších vojnových fotografov. 04.01.12 ()
Z dokumentu je zjavné, že James Nachtwey je veľmi špecifická osobnosť. Fotografuje ľudí, ktorí mu to dovolia, príbehy, ktoré majú čo povedať. Má cit, je oddaný a chce dať vedieť o veciach, ktoré sa vo svete dejú a nie sú správne. No moje pocity po zhliadnutí tohto dokumentu boli veľmi zmiešané. Neviem ho uchopiť, nerozumiem čo bolo Freiovým odkazom. Chýba tu kontext Nachtweyovej práce. Predpokladám, že fotografie sa najčastejšie neobjavujú ako také, ale v rámci určitých článkov. A v tom prípade je to hlavne o tom, čo je napísané. Kto to píše? Fotí sám, pretože chce? Fotí na zakázku? Môže zasiahnuť do toho, aký text je pri jeho fotografiách? Aký odkaz chce nimi povedať? Aby to svet videl? Aby sa zamyslel? Alebo aby sme s tým aj niečo urobili? Ide o povolanie ako také? O tom aké je to niekedy ťažké? Ide o neho ako osobnosť? V akom kontexte mám hodnotiť jeho prácu? Ako umenie? Asi nie. A ak ako odkaz, tak mi chýba vedieť veľa o tom, čomu vlastne svojimi fotografiami pomohol. Dynanika dokumentu je tiež veľmi roztiahnutá, dlhé zábery z "akcie" dávajú priestor na zamyslenie, ale o čom presne? Chýba mi hlbší impulz.... ()
…. „ Po té, co padla Berlínská zeď se válka změnila. Už nikdy nebude národ proti národu, ale lidé proti lidem. Namísto vyspělých zbraní... pušky a mačety. James Nachtwey, nejproslulejší světový fotograf, zachytil tyto nové konflikty a oběti způsobem, jakým to nikdo jiný nedokázal.“ Velice působivý dokument o tom, kolik smutku, zoufalství, bolesti a bídy se dá vyjádřit fotografií, pokud fotoaparát drží muž jako je James. Muž, který si sám klade otázky …. „Vydělávám si utrpením jiných lidí? Bylo jejich utrpení a bída ... můj žebřík k úspěchu? Využívám lidi? Jsem upír s fotoaparátem?" Muž jehož snímky jsme viděli, jenom jsme možná neznali jeho jméno. Ale já ho už nezapomenu. 5* a bez váhání. ()
Jelikoz mi neni lhostejne, co se ve svete deje, tak se zajmem sleduji spoustu fotografii z ruznych valek, prirodnich katastrof a jineho lidskeho stradani. Za praci dokumentarnich a valecnych fotografu jsem vdecny. Nejednou me ale napadne, co je to vubec za lidi? Fotografovat zenu, ktera prave prisla o dite nebo rodinu, ktera prisla o strechu nad hlavou... V konecnem efektu urcite prevazuji pozitiva tohoto cinu, ale presto... Dokument je zdarily, v divakovi tento film musi neco zanechat. ()
Galerie (1)
Photo © Moscow International Film Festival
Reklama