Trevoga
Alarm
Obsahy(1)
Bulharský dlouhý film "Poplach" zobrazuje neúprosné boje bulharského lidu za druhé světové války v období 1941 - 1944 o samostatnost a o socialistický ráz nového státu a líčí zejména vyvrcholení osvobozeneckého hnutí, kdy za aktivní pomoci partyzánů a Sovětské armády se podaří zvitězit nad fašistickými zrádci a kdy všichni čestní občané se zapojují do budování nového Bulharska. Film, který věrně vypráví o utrpení bulharských vlastenců, o jejich illegální činnosti na území ovládaném fašistickými četníky, obdivovateli nacistických zvěrstev, je zároveň oslavou partyzánského hnutí, které mělo v historii bulharských osvobozeneckých bojů ohromný význam. Ve filmu je dále správně zdůrazněna pomoc Sovětského svazu při potírání vnitřního a vnějšího nepřítele Bulharska.
"Poplach" byl promítán v mezinárodní soutěži na VI. MFF v Karlových Varech 1951 a byl vyznamenán Cenou boje za svobodu za strhující zpodobnění osvobozovacího boje bulharského lidu. Cena byla odevzdána režisérovi filmu Zachariji Žandovovi, který byl za tento film v Bulharsku vyznamenán Dimitrovovou cenou I. stupně. Film byl natočen za spolupráce lidové armády.
(Filmový přehled)
Recenze (1)
Druhý bulharský celovečerní hraný film „Poplach" je významným svědectvím poctivého úsilí bulharských filmových pracovníků, kteří uskutečňují slova Jiřího Dimitrova, že úkolem bulharské kinematografie je „rozvíjet oddanost a lásku k vlasti a národu a posilovat nenávist k fašismu a všem nepřátelům lidu, pěstovat pocit mezinárodní solidarity a vřelého přátelství k osvoboditeli a druhu, velikému Sovětskému svazu. Význam filmu „Poplach" není pouze v tom, že věrně zaznamenává politické události a válečnou situaci v letech 1941 až 1944, kdy „samostatné" a „neutrální" Bulharsko se stalo jednou z nástupních cest nacistů proti Sovětskému svazu a zároveň přímým svědkem německé porážky, ale především v detailním rozboru myšlení a názorů jedné bulharské rodiny. Boris representuje zrůdnou politiku bulharských fašistů, kteří z obdivu k nacistickému Německu souhlasili se zvěrstvy a sami se jich neštíli a kteří se přidávali na stranu německé armády útočící proti Sovětskému svazu. Jeho otec, představující rozkolísanou starší generaci, se domnívá, že je možno ušetřit zemi, a především, jak sám později přiznává, své osobní štěstí, svůj ostrov klidu, proti válečným hrůzám a krveprolití, bude-li hlásána neutralita. Nechápe, že neutralita ve válce, která bouří světem a jež má vyhladit všechny předpoklady pro zrod nového fašismu, je zločin, který se nedá omluvit láskou k vlasti, tím méně sobeckým zájmem. Starý Lazarov nakonec poznává, kdo je nositelem nového bulharského národního života: je to jeho zeť, nový člověk, který v řadách partyzánů, společně se sovětskými vojáky, usiluje o vybudování nového Bulharska. Vedle svého muže, vyrůstá i Lazarovova dcera Lili, která dá výraz své lásce aktivní pomocí v mužově boji. Autorům filmu se podařilo zhustit do osudu jedné rodiny všechny rozpory, které prožívalo Bulharsko v letech druhé světové války, bez schematičnosti. Tím, že kladli důraz právě na názorovou odlišnost a názorové protiklady, jak se vyhranily v Bulharsku v letech 19411944, rozšířili významně thematiku okupačních filmů a zároveň správně zaměřili film politicky. I když film nese stopy určité nezkušenosti svých tvůrců (na. př. film by získal rychlejším spádem), přece je nutno jej hodnotit jako významný přínos mladé pokrokové kinematografie bulharské. Překvapuje na př. vysoká úroveň kamery; rovněž herecké výkony jsou velmi dobré. Je nutno také konstatovat, že přemluvením filmu do českého jazyka nebyl film tentokráte ochuzen, nýbrž že získal. Filmový přehled 7/1952 ()