Profily velikánů: Francisco Goya

Génius galantní malby i předzvěsti apokalypsy. Existují dva Goyové. Ten první maloval pro královské paláce radostné scény, hýřící jasnými barvami a elegantními postavami... zatímco druhý zachytil hrůznou nevábnost lidských bytostí, podbarvenou strašidelnými tóny. Goya, jenž cizeloval obrazy nejsvůdnějších žen své doby... a Goya, odkrývající pokřivené grimasy lidí nevábného zevnějšku. Goya, zvěčňující bezstarostnost těch, které život štědře obdařil... a Goya, odhalující neodvratná gesta sudiček. V jaké chvíli Goya přestoupil od jedné vize ke druhé? Jeho portréty nepochybně zachycují zlom, metamorfózu.
Podzim 1793. Francisku Goyovi je sedmačtyřicet. Během pobytu v Cádiz po nehodě vozu je postižen mozkovou mrtvicí. Dva měsíce zůstal ochrnutý. Potom se mu tělesné funkce a všechny smysly vrátily – s výjimkou jediného: zůstal neslyšící. Přežil svou smrt. Toto znovuzrození v něm uvolní novou výrazovou svobodu. Nebude už pouze dvorním malířem. Zaměří se na čerstvé náměty – a odlišným způsobem. Maluje pro sebe. Kreslí to, co mu diktuje vlastní imaginace a jasnozřivost. Vynalézá moderní malířství.
Kdyby v sedmačtyřiceti letech zemřel, existoval by pouze jediný Goya. Možná bychom si ani nepovšimli, že líbivé kartony k tapiseriím, chrámové obrazy a znamenité portréty do značné míry obsahovaly předzvěst umělcovy originality. Ta jednoho dne musela získat navrch. (Česká televize)