poster

2 Dyuo

Drama

Japonsko, 1997, 90 min

Režie:

Nobuhiro Suwa

Hrají:

Makiko Watanabe

Komentáře uživatelů k filmu (6)

  • Rudovous
    ***

    Tohle tedy bolelo, ale s vedomim, ze jde o experiment vyuzivajici prvky dokumentaristiky a improvizace, to bolelo mene. Obcas slusne strihana kamera..(4.2.2009)

  • Slarque
    **

    Pravděpodobnost, že mi tento experiment nesedne, byla dost vysoká. Improvizace dvou herců s typicky japonsky naprosto nečitelnými emocemi je zaznamenávaná dokumentárně odtažitou kamerou. Je tu pár scén, kdy se z toho vyloupne něco zajímavého, ale to mezi nimi mě většinou nudilo (maximálně 50%).(27.1.2009)

  • Xeelee
    ****

    [Eigasai 2009] Na něco takového jsem nebyl připravený. Minimálně třetinu filmu jsem tápal, než jsem přistoupil na Nobuhirův způsob vyprávění, a díky odtažité kameře jsem se k pocitům Jú a Keie propracovával hodně ztěžka. Scény byly často velmi vypjaté, ale i přesto jakoby neosobní. Dokumentární pasáže, kde je vyzpovídávala postava za kamerou, byly nezvyklé, ale aspoň částečně mi pomohly orientovat se v tom co cítí. Cestou z projekce se mi to co jsem viděl trošku uleželo v hlavě. Zatím to vidím na 70 %.(27.1.2009)

  • stub
    ****

    Celkem originálním způsobem podaný snímek, který i přes relativní dějovou prostotu poměrně slušně uteče. Jde o psychologickou sondu do porodních bolestí partnerského vztahu. Z pásma průměru (byť zajímavého) jej vyzdvihává výjimečně kvalitní vystižení emocí a hluchých míst mezi mužem a ženou apod. V podstatě je to svého druhu až skoro dokument.(28.1.2009)

  • WaraiOtoko
    ***

    Tak to bylo vskutku zajímavé, improvizace byla znát i když ve většině případů se projevovala zejména mlčením ^_^. Hodně se mi líbilo, jak si k sobě navzájem postavy nedokázaly říct své pocity, ale díky jejich zpovědi v dokumentární části jim divák rozuměl a tudíž chápal jejich výbuchy emocí. Po „návštěvní“ scéně jsem uvažoval i o 4 hvězdách, poslední půlhodina mi ale přeci jen přišla poněkud zdlouhavá.(27.1.2009)

  • JBLamb
    **

    „Vezmeš si mě?“ … „Proč?“ … „Nevím.“ …“Tak proč?“ … „Protože chci.“ … Aneb těm dvěma něco chybělo… Říká se tomu skutečný vztah. Vztah založený na lásce, vášni, citu. Nikoliv do očí bijícím chladu a nezájmu (z jeho strany určitě). Na jednu stranu horor, na druhou stranu nuda. Horor, protože zcela vážný pohled do emotivně odměřených partnerských vztahů dětí Japonska setsakramentsky vyšokuje. Nuda, protože devadesátiminutový dokumentární záznam nekonečných myšlenkových pochodů a na hlavu postavených „rozhovorů“ snadno uspí. I přes zajímavý režisérův postřeh neboli snahu přiblížit krizi ústředních postav i společnosti jako celku, dávám pouhé dvě hvězdy. Polospánek rozhodl… EIGA-SAI 2009(28.2.2009)