Charlie a jeho dvě kuřátka

V prvních minutách jsem si myslel, že Séria stejně jako 2 roky před tím ve svém debutu natočil zase jakousi variaci na Chytilové Sedmikrásky o dvou holkách, které provokují a loví si chlápky pro prchavé pobláznění, ale pak se příběh tady začal vyvíjet úplně jiným směrem, což bylo jen dobře. Dokonce šlo na Sériu o nezvykle málo provokativní film, já se na něj sice po předchozích zkušenost se Sériovou tvorbou dost těšil, ale zároveň i obával, aby z něj zase nezvešlo cosi úchylného... ale naštěstí se nestalo. Je to příběh ze života dvou mladých kamarádek, které jsou už sice věkem čerstvě dospělé, ale teprve teď ztracené uprostřed života a cizích lidí více poznávají samy sebe i svět kolem a hodně zkusují, při snaze ulovit si chlápka do společnosti ve třech narazí jak na milého a úpřimného mladého muže (moc sympatický a pro mě neznámý Serge Sauvion), tak na chlápka ztělesňujícího pod rouškou zdánlivých sympatií jistou nečestnost a balans na hraně zlého úmyslu (Jean-Pierre Marielle v první spolupráci s panem režisérem, byť tentokrát ještě pouze v čistě vedlejší roli). Je to ve výsledku vážně moc hezký film, i s nejednou vtipnou scénou, dýchající uvolněností a zároveň sympatickou civilností obyčejného života, s jednoduchou, ale při tom tak silnou myšlenkou o nutné potřebě vždycky někoho v správné chvíli vedle sebe mít... Je občas i typicky „sériovsky“ pikantní, ale tentokrát v tak decentní míře, až mě to mile překvapilo. Joël Séria spolu se svým hereckým ansáblem to se mnou jako divákem zkrátka umí, ať už si ten poměr dramatu, humoru, provokativnosti a vztahových propletenců zamíchá a nastaví jakkoliv. [75%] (09.06.2022)