Nikdo to neví

Dívat se na tento snímek bylo dosti bolestivé. Jedná se o příběh bezbranných, na který se nedá jen tak zapomenout. Čtyři děti, nejstarší jen 12 let, pohozeni matkou a odsouzeni k naprosté bezmoci bez prostředků k přežití. Vyprávění tohoto tragického příběhu je založeno na přirozené energii dětských představitelů, kteří vlastně ani nemusí svou roli hrát, ale jsou jen obyčejnými dětmi, které při každé jejich činnosti sleduje kamera. Někde jsem dokonce četla, že to vlastně byl i záměr; film se natáčel celý dlouhý rok, jen proto, že režisér chtěl nechat děti být prostě dětmi, dát jim možnost si na sebe a na všechno okolo sebe zvyknout, aby tak mohli odvést ten nejpřirozenější výkon. Při sledování tohoto snímku máte pak opravdu pocit, že se spíše díváte na soukromé záběry jedné rodiny, než na profesionálně natočený film. Tohle samozřejmě všemu dodává autentičnost a syrovost, díky které se cítíte bezmocní, rozzlobení a smutní. Tenhle film by měl vidět každý, kdo nechápe životní postoj antinatalistů. Tohle je totiž jeden z těch nejhlavnějších důvodů. - "I'll be right home. You take care of them." (31.03.2021)

Koreedovo dětské drama, natočeno s dokumentární pečlivostí, někdy až děsivě realistické, vykresluje příběh čtyř dětí na předměstí, které zanechá ve špinavém bytě jejich vlastní matka kvůli "Taky si zasloužím být šťastná." Je to především výborný a chytrý scénář, který přivádí děti do nejrůznějších situací a vytváří ideální prostředí pro vývoj postav - Akira se nejdřív stará o své sourozence, než zjistí, že je taky dítě a chce mít kamarády a hrát baseball. Ačkoli Nobody Knows emocemi neplýtvá, ten konec byla podpásovka. Yuki. (14.02.2009)

Zbožňujem jednak výber tém s akými Koreeda pracuje a zároveň spôsob ako dokáže rozohrať emócie na miestach, ktoré vôbec nepôsobia emotívne. Oproti jeho prvotine nabral ako režisér pomerne svojský strihový štýl. Nesúrode situácie držané spolu len vo veľmi povrchných tendenciách rozprávajú príbeh z detskej perspektívy na život a všetky jeho krásy a škaredosti, bez toho aby si volil konkrétnu tému, alebo aby prispôsoboval príbeh nejakej základnej myšlienke. Film je roztrieštený, epizodický, scénkový s kontinuálnym dejom a s postupným vývinom u postáv, ale bez tradičnej katarznej účelovosti. Nepovažujem to ale za chybu. Dokumentuje, nesúdi, stáva sa pozorovateľom bez väčších zásahov a na konci nechá celé životné puzzle zapadnúť do seba a vytvára tak obrázok jednej rodiny, ktorá sa nám dostane pod kožu, bez toho aby sme vedeli ako sa jej to podarilo. K dokonalosti tomu chýbalo naozaj málo. Posledných 10 minút v celej svoje bizarnosti je neuveriteľne krásnych. (04.02.2015)

Má 4 děti, ale žádné děti vlastně nikdy nechtěla. Těžko říct, jestli to tak bylo vždycky nebo si to uvědomila až teď, každopádně se tato svobodná matka rozhodne na svoje děti vykašlat, kamsi zdrhnout a starost o výchovu přehodit na svého nejstaršího syna, dvanáctiletého Akiru. A to je tu ještě ten problém, že v novém bytě, kde teď tato rodinka je, jsou zbylá děcka na černo a tak nesmí opouštět byt. Akira se tedy snaží s omezenými financemi nějak vyžít a uživit své sourozence, ale rozhodně to nemá lehké - jednak není kde brát nové peníze, ale hlavně je ještě malé děcko. Námět tohle je pro Koreedu jako stvoření a do Nikdo to neví jsem vkládal skutečně hodně, jelikož jsem si to šel šetřil na speciální příležitost coby jasný silný zážitek. A určitě zklamaný nejsem, silný zážitek to byl, za ty dvě a půl hodiny jsem se ani na moment nenudil, okamžitě si mě to získalo a byl jsem napnutý, jak to s těmi dětmi dopadne, dokonce jsem opravdu dlouho přemýšlel i nad plným počtem, jenže pak přišel závěr, který mě docela zklamal. Chápu ho a závěr to skutečně je, jen mi přišlo (vzhledem ke všem událostem, které se zde odehrají), že to stejně je podivně utnuté a přitom bych rád věděl, co bylo dál. Nechci spoilerovat, ale zanechá to dost otevřených otázek a dost mě to u Koreedy překvapuje, protože už od úvodních scén je jasně vidět, jak má každý záběr pečlivě promyšlený a tady jako by se zničehonic zastavil a řekl si, že to nechce domýšlet dál. Přitom já bych neměl problém i s tříhodinovou stopáží, kdyby to pak bylo opravdu plnohodnotné a vše pořádně uzavřelo. Ale zklamaný opravdu nejsem, mimo ten závěr mě to skutečně nadchlo a opět mě fascinovalo, s jakým citem dokáže Koreeda natáčet tak depresivní témata a jak dokonale dokáže vést dětské herce i ve scénách, ve kterých dětské herce jen tak neuvidíte - a v jedné specifické scéně těsně před koncem už tuplem ne. Silné 4* (06.05.2023)

Kokos...brutálna depka, ale natočená tak remeselne, že celý čas to absolútne necítiť. Ale nezabránilo to aj tak tomu, aby mi koniec filmu nevyrazil dych! Uff... P.S. Zaujímavé je pohrať sa s fantáziou a domyslieť si jednotlivé konce osudov hlavných hrdinov. Až mi zimomriavky prebehli po chrbte... (26.11.2016)