Režie:
Bahman GhobadiKamera:
Shahriar AssadiHudba:
Hossein AlizadehHrají:
Soran Ebrahim, Avaz Latif, Hiresh Feysal Rahman, Saddam Hossein Feysal, Abdol Rahman Karim, Ajil ZibariObsahy(1)
Všechny války a násilí přinášejí smrt, utrpení a ničí budoucnost. Kdekoliv se lidé na sobě dopouštějí násilí, jsou kolem vždy i bezmocní svědkové a oběti zároveň - děti. Jejich šokující příběhy média nezaznamenají, z bombardérů, tanků a vojenských velínů nejsou vidět. Ony však, pokud přežijí, tyto strašné zkušenosti s sebou nesou do budoucnosti.
Film jednoho z nejpozoruhodnějších íránských režisérů současnosti Bahmana Ghobadího Želvy mohou létat byl natočen v autentickém prostředí kurdského utečeneckého tábora na irácko-tureckých hranicích v roce 2004 a vrací se do období několika týdnů před americkým útokem na Irák. Ghobadí, sám kurdského původu, se rozhodl jej natočit poté, co těsně po skončení americko-irácké války přijel do Bagdádu a stal se osobním svědkem otřesných dětských osudů, které za sebou poslední konflikty zanechaly. "Děti jsou totiž v každé válce jejími prvními oběťmi. Každému to bylo ale úplně jedno. ... Rozhodl jsem se natočit protiválečný film."
Děti, které v Ghobadího filmu vystupují, jsou samozřejmě neherci. Jejich výkony však působí nesmírně autenticky. A ve světě neexistuje režisér, který by dokázal s takovou znalostí a přesvědčivostí odhalit skutečný život obyvatel těchto krajů, známých v západní Evropě jen z populistických hesel, jimiž se ohání světová politika.
Film, který je prvním iráckým filmem natočeným po pádu Saddáma Husajna, viděli diváci rekordních osmdesáti filmových festivalů! A o tom, že Ghobadího nemilosrdná, syrová výpověď zapůsobila po celém světě, svědčí řada čtyřiceti mezinárodních a tří národních cen.
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (129)
Magický kurdistánský realismus v klubovém snímku o dětském předákovi, který odněkud pobral mnohem více schopností, než starci ve vesnicích na pustých kopcích plných nášlapných min. Traumata z režimu Saddáma zahlédneme jen okrajově, ale obraz bezútěšného života v nenormální zemi prožijeme i díky podmanivé hudbě a neokoukanému prostředí naplno. Skvělý zážitek. ()
Snímek, díky kterému si vážím svého „písečku“. Syrová ukázka toho, že může být setsakramentsky hůř. Vidíme děti bez rodičů těžko se vyrovnávající z jejich ztráty. Sirotky, z nichž jen malé procento nepřišlo o nějakou tu končetinu. Ti, kteří musí pod vedením chlapce přezdívaného Satelit sbírat nášlapné miny, což tvoří jejich jedinou obživu a vystavovat se tak každodennímu nebezpečí. Jsme zavedeni do míst, kde děti obstarávají práci za dospělé, předčasně dospívají a jejich dětsví je nenávratně odváto. Do žil je nám městnána krutá realita, která není nijak příjemná. Jsme v zemi, kde je vysoká cenzura a cena informací je nevyčíslitelná....Na trzích se místo chleba a jiných obvyklých potravin prodávají zbraně viděné v rukou dětí častěji než-li hračka. Objevuje se zde dívka se sebevražednými sklony, kdy mi při vzpomínkách na krutost vojáků doslova naskakuje husí kůže. Při scéně, v níž se Satelit pokouší zachránit malého chlapce před nášlapnou minou, mi v žilách tuhne krev. Obyvatelům nezbývá nic, než naděje, jenže po příchodu amerických vojsk záhy zjistí, že se nic nezmění. ()
Pro mě osobně zklamání,v kontextu moderní íranské kinematografie se jedná spíš o krok dozadu.V některých scénách je příliš patrné rozrušení režiséra nad smutným vývojem událostí v jeho domovině,a této zátěži podléhá i příběh a rytmus jeho vyprávění.V Íránu se rozhodně točí lepší filmy,pro srovnání doporučuji zhlédnout filmy například Samiry Makhmalbaf,Marziyeha Meshkiniho nebo Majida Majidiho. ()
Želvy umí létat je snímek, který vyrazí dech! Příběh je tak děsivý, že Evropan sledující film pěkně doma v teple nebo v kině v měkkých sedačkách snad ani nemůže uvěřit tomu, co se ve světě děje. Dětské herecké výkony jsou neuvěřitelné; možná že ani hrát nemusely, jen předváděly svůj život. Film ukazuje krutost války, je velmi smutný a určitě pohne i s těmi citově nejotrlejšími. ()
Válka si oběti nevybírá a příběh dětí uprchlíků ve válkou zničené oblasti na mě zapůsobil. Ale to nemůžu úplně říct o filmu jako celku, protože zejména první polovina byla na můj vkus celkem rozvleklá. V druhé polovině už je dost dramatických momentů, které člověka chytnou za srdce, ale jako celek za 3,5*. ()
Galerie (15)
Zajímavosti (5)
- Tři měsíce cestoval Ghobádí po nejodlehlejších končinách Iráku a hledal vhodné dětské představitele. Vybrané děti pocházejí z různých částí země, všechny však spojuje kurdský původ. Dvě z nich navíc přišly o končetiny při snaze deaktivovat miny, které následně chtěly prodat na černém trhu. (Zdroj: Letní filmová škola)
- Samotné natáčení se odehrávalo nejen za nepříznivého počasí, ale doslova v bojových podmínkách – během americké invaze do Iráku. Dokončování filmu probíhalo v době, kdy byl dopaden Saddám Husajn a nepokoje v zemi eskalovaly. (Zdroj: Letní filmová škola)
- Vo filme veľakrát spomínané červené rybky sú jedným zo symbolov Nowruzu, Nového roka v Iráne, a symbolizujú život bez života. Sviatok sa oslavuje 20. marca, v deň amerického útoku na Irak (20. marec 2003). (Karush)
Reklama