Kariéra v Paříži

ripo

Bedřich Engels napsal v dopise M. Harknessové (1888) o Balzacovi: „Balzac, kterého pokládám za daleko většího mistra realismu než všechny Zoly minulosti, přítomnosti i budoucnosti, nám podává v „La comédie humaine" výborné realistické dějiny francouzské „společnosti" tím, že popisuje v jakési kronice těméř rok po roce od roku 1816 až do roku 1848 stále silnější útoky pozvedající se buržoasie proti šlechtické společnosti, která se po roce 1815 zrekonstituovala a pokud to dovedla, vztyčila znovu korouhev vieille politesse francaise. Líčí, jak poslední zbytky této — v jeho očích — vzorné společnosti pomalu podléhaly náporu vulgárního, vyšvihnuvšího se zbohatlíka a byly jím korumpovány; jak grande dame, jíž byla manželská nevěra prostředkem sebezáchovy, který plně odpovídal způsobu, jakým s ní bylo v manželství nakládáno, ustoupila ženě měšťáka, která si svého muže vzala pro peníze nebo pro krásné šaty; a kolem tohoto ústředního obrazu seskupuje úplné dějiny francouzské společnosti. Že Balzac... viděl nutnost zániku své milované šlechty a že ji líčil jako lidi, kteří si nezasluhují lepšího osudu; a že viděl opravdové lidi budoucnosti tam, kde je tehdy bylo jedině lze hledat — to považuji za jeden z největších triumfů realismu a za jeden z nejvelkolepějších rysů starého Balzaca." — Celý tento konflikt tehdejších dvou světů se snažili autoři zfilmovaného Balzacova díla vyjádřit, i když ne vždy s plným zdarem. Filmový přehled 47/1952(19.1.2008)