Dějiny Brazíle

Dějiny Brazílie od objevení v roce 1500 po počátek sedmdesátých let jsou jediným tématem této rozsáhlé dokumentární fresky, jenž se v rukou Glaubera Rochy mění v úchvatný experiment. Film vznikal v roce 1972 na Kubě a střih byl dokončen v roce 1974 v Itálii. Didaktický úlet na křídlech marxismu...

„Dějiny Brazílie v sedmi kapitolách jsou didaktickým filmem určeným především pro televizi, základní školy a nakonec i pro univerzity. Lekce z historie pro širokou veřejnost – od 12 do 120 let věku, pro Evropany, Američany, Asiaty, Araby a Afričany. Pro všechny, které zajímá celistvá vize 473 let dějin Brazílie, vize, která chybí hlavně Brazilcům. Proč nepřiznat, že Brazilci žili vždy v nevědomosti a byli málo informováni o historii své země? Studoval jsem všechny hlavní složky vývoje v období 1500-1973: ekonomickou, politickou, sociální. A synopsi jsem vytvořil na základě specializované brazilské i mezinárodní literatury, kterou jsem měl možnost konzultovat během celého roku výzkumů. Uvědomil jsem si tehdy, že nikdo ještě nevytvořil syntézu, který by brala v úvahu všechny aspekty brazilské historie… Nejobtížnější bylo tedy včlenit všechny tyto prvky do slavného „brazilského chaosu“, který nikdy nepřestal existovat. V sedmi hodinách tohoto filmu chci poskytnout chronologický popis relevantních určujících struktur a kořenů brazilských problémů. Je zcela zřejmé, že nehodlám předložit definitivní verzi, mezi jinými důvody také kvůli chatrným pramenům, které jsou k dispozici. Ale myslím, že by tento film mohl posloužit jako východisko k vytvoření schématu, které by zájemcům poskytlo možnost přesnějšího a vědečtějšího pochopení dějin Brazílie… Použil jsem co možná nejrozličnější a nejexpresivnější materiál, který se mi podařilo sesbírat, abych z Dějin Brazílie vytvořil vizuální informaci. S touto zkušeností, kterou se odvažují nazvat jako moderní a inovační, dám, doufám, filmu praktickou i didaktickou funkci, kterou hodlám nyní rozvíjet. Film už pro mě není pouhým uměním - je mnohem více než to… Nechci nadále využívat lidskou neznalost. Jedním z důvodů, proč jsem se vzdálil od brazilského filmu byly změny, které nastaly v obrodném hnutí cinema novo. Současná produkce je založená na modelu, který se ustálil v roce 1962 a 1968 a který zradil původní zásady. Brazilská kinematografie je dnes považována za jednu z nejrozvinutějších kinematografií třetího světa – přibližně se stovkou titulů ročně, ale z této produkce se stal nástroj, který využívá neznalost obyvatel a žije, čímž popírá sama sebe, z paternalismu Národního filmového ústavu. Je to cizí model, se kterým se nechci ztotožnit.“ - Glauber Rocha, Écran, č. 23, březen 1974

(LFS 2007) (oficiální text distributora)