Satyam Shivam Sundaram: Love Sublime

Už dříve jsem o Kapoorovi psal, že ve svých filmech kombinuje populistická lákadla s odvážnými tématy a vysokou estetickou úrovní. Právě příkladem Satyam Shivam Sundaram by toto tvrzení šlo snadno dokládat - i sám Kapoor je ostatně často citován, jak nepříliš zahalující "kmenový" úbor hlavní ženské postavy komentuje tak, že bude jen rád, pokud se diváci do kina přijdou podívat na prsa Zeenat Aman, neboť díky tomu si pak z projekce odnesou myšlenky vtělené do příběhu. Jenže právě u těch myšlenek se ukazuje další rys Kapoorových filmů, jenž je typický zejména pro jeho pozdější tvorbu - jde o práci s motivy a postupy tradičních indických forem umění, zejména orálně předávaných příběhů a mýtů. Pokud takový film sleduje divák, který tyto mýty nemá zahrnuté ve své kulturní encyklopedii, musí mu děj nutně připadat nesmyslný a absurdně neplausibilní (představte si, že byste třeba Indovi ze vzdálené vesnice, co nemá žádné zkušenosti se západní popkulturou, najednou pustili Kung Furyho nebo Ready Player One - to by dopadlo dost podobně). Satyam Shivam Sundaram je tak mnohem lepším filmem, pokud jej nečtete jako příběh o nešťastné lásce, ale jako moderní, alegorický mýtus, který na příkladě ženské krásy (hrdinkou je krasavice s popálenou polovinou tváře) a náboženského uctívání (hinduisté v modlách nevidí jen opracované kameny, ale zpřítomnění bohů) tematizuje míru, do jaké je lidské vnímání okolního světa ovlivňované předem daným předporozuměním, se kterým k němu přistupujeme. (15.04.2018)

Eh. I Raj Kapoor se někdy utne. Příběh je příliš nesmyslný a ani poněkud psychadelická snová sekvence jej nezachrání. (01.06.2013)