Poslední tábor
-
Posledniy tabor
Sovětský svaz, 1936, 85 min
Hrají:
Michail Janšin, Alexander Granach, Pjotr SavinObsah
-
Paradokumentární metodou natočený příběh ruských Cikánů z přechodu od kočovného života k práci v kolchoze. Film je do značné míry etnografický (dlouhé partie zabírají bezeslovné záběry tradičního způsobu života Cikánů, přesun z tábořiště do tábořiště, dlouhé části jsou věnovány cikánské hudbě), v dramatické linii pak staví na klasickém schématu socialistického realismu, střetu starého s novým (cikánští patriarchové versus mladí, Cikáni versus předseda kolchozu). (raroh)
Paradokumentární metodou natočený příběh ruských Cikánů z přechodu od kočovného života k práci v kolchoze. Film je do značné míry etnografický (dlouhé partie zabírají bezeslovné záběry tradičního způsobu života Cikánů, přesun z tábořiště do tábořiště, dlouhé části jsou věnovány cikánské hudbě), v dramatické linii pak staví na klasickém schématu socialistického realismu, střetu starého s novým (cikánští patriarchové versus mladí, Cikáni versus předseda kolchozu). Komentáře uživatelů k filmu (1)
-
raroh
Publikace Vítězný film. Třicet let sovětského filmu z roku 1950 snímek Poslední tábor označuje jako dokumentární. Není tomu tak, přesto režiséři E. Šnejder a M. Goldblat (začátkem 30. let ředitel a režisér moskevského cikánského divadla) dokumentaristických metod (zvláště v úvodu filmu) využívají. Námětově se jedná o poměrně typický produkt 30. let v sovětské kultuře - přerod lidí starého ražení (tentokrát kočujících Cikánů) v nové lidi (kolchozníky na farmě slepic, což samo o sobě vyvolává komické situace - film využívá známého klišé o Cikánech kradoucích kvokající drůbež). Zajímavé je právě zpracování, které v kameře evokuje velmi zdařile tradiční způsob cikánského života (spíše než v Rusku na Ukrajině), který nebyl rozhodně žádný med, představuje v míře dostatečné i autentický cikánský písňový folklor a věrohodné herecké výkony (režiséři pracovali s herci divadla Romen).(10.2.2010)
