Starý dům uprostřed Madridu

Nesmírně zvláštní film a také smutný, takový už jsem dlouho neviděl. Pohled do jedné španělské rodiny z pohledu dítěte a později již dospělé ženy. Zajímavá hudba a některé opravdu emotivně vypjaté scény, které určitě hned tak nezapomenu. Bezelstný dětský svět, v porovnání s tím opravdovým, dospělým. A pak, že je dětství to nejhezčí období života. V téhle rodině ale určitě ne. (18.11.2014)

Ana je veľmi zvláštne dievča. Pozorne vníma svoje okolie, načúva, dokonalo imituje dospelých, v noci sa túla po dome, často myslí na smrť, nevytiahne päty z domu, ktorý jej neustále pripomína mŕtvych rodičov, všetci sa tam s ňou bavia ako s dospelou ... a bohvie, či tomu všetkému vlastne rozumie. Je to predsa len dieťa. Zvláštny film, zaujímavá hudba. 2,5* (03.06.2016)

Překrásný film. Můj třetí Saura, třetí pětihvězdičkový, opět s krásnou Geraldinou, kterou však tentokrát zastiňuje neuvěřitelná desetiletá představitelka hlavní postavy. Geraldina má (resp. měla) podobné manželské problémy jako v obou starších filmech. Manžel je typově jiný, ale problém vztahu s ním je formálně týž, liší se jen obsah. Toto manželství je ale tentokrát jen na pozadí, pozornost se po letech přesouvá na novou generaci - děti z něj vzešlé. Nelze se nevyjádřit k "symboličnosti" tohoto filmu. Nuže, ačkoli u sebe vnímám přehnaný sklon vykládat různé filmy metaforicky nebo jim podsouvat jinotaje týkající se stávající spoečnosti či politické situace dané země, u obou dosud sledovaných španělských tvůrců (Saura a Buňuel) jsem v tomto ohledu na rozpacích: všude v komentářích čtu něco o frankistiském španělsku a nemám nejmenší chuť tento zorný úhel brát v potaz. V Cría cuervos se vzhledem k postavě otce toto vidění samozřejmě nabízí, ale až příliš snadno nabízí. Saura nepochybně promlouvá dovnitř soudobé španělské společnosti, nicméně detailní metaforické identifikace jednotlivých postav, jak je můžeme číst v některých komentářích, vyznívají přes svou koherentnost ve výsledku směšně. Nejde o to, že bych tuto metaforiku chtěl popírat, ale že toto čtení je vlastně velmi ploché a ochuzující. Co v tomto filmu opravdu vidíme? Matku očimma dítěte. Matku jako milovanou a milující, půvabnou adorovanou bytost. Matku, která byla a není. Matku přijímající i odmítající (neustálé "běž už spát"), trpící a nenahraditelnou. Ale smrt je matkou nás všech. A dítě, které sledujeme, se domnívá mít smrt v rukou (že tomu tak ve skutečnosti není, je dosti razantně ozřejmeno už tím, jak přišla k oné piksličce). Co tedy ještě vidíme? Dítě uvědomující si a nesoucí své dětství. Dítě soudící otce i náhražku matky - jen z tohoto úhlu jsem ochoten dívat se na tento film jako na společensko-politické podobenství. Přínosnější mi ale připadá vést ho v jedné škatulce s Bergmanovým Fanny a Alexandr. Asi jediný adekvátní komentář: Ducharme. (04.05.2015)

Každé dětství je svým způsobem kruté, některé jen trochu více... Saurův pohled na dětství je zbaven všech klišé, všech příkras - dalo by se říci, že je zbaven veškerého citu, a to je na něm to přitažlivé. Saura nabízí velice křehkou tematiku a to dost drsným a nesmlouvavým způsobem - nesnaží se vzbudit v divákovi patetickou lítost, chce jen aby se prostě díval a pochopil... A to se mu daří! Como cada noche desperté pensando en ti / Y en mi reloj todas las horas vi passar / Porque te vas... (05.07.2009)

Pohled na dětství zbavený vší sentimentality a falešné útěšnosti, nikoliv však osobité saurovské poetičnosti a symboliky. Snímek právem zařazený mezi "1001 filmů, které musíte vidět, než umřete" - k mému údivu jako jediné z děl Carlose Saury. Mimochodem, "Porque te vas" mi zní v hlavě asi stejně vytrvale, jako všem ostatním :-) . (01.08.2007)