Režie:
Tošiaki TojodaScénář:
Tošiaki TojodaKamera:
Džun'iči FudžisawaHrají:
Kjóko Koizumi, Mičijo Ókusu, An Suzuki, Icudži Itao, Eita Nagajama, Hiromi Nagasaku, Džun Kunimura, Rjó Kacudži, Kijohiko Šibukawa, Seidži ČiharaObsahy(1)
„Rodina bez tabu je jako pokoj bez oken“, prohlašuje konsternovaná domácí učitelka introvertního teenagera. Mezi hodinovým hotelem „U divoké opice“ a sídlištním bytem s obrostlou terasou se vznáší virtuální realita štěstí, o jehož hmatatelnosti se matka, strážkyně rodinného krbu zoufale snaží přesvědčit ostatní i sebe sama. Život, filmovější nežli film, ale prořezává stěny balónu ze všech stran... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (13)
Toshiaki Toyoda je jednym z najzaujimavejsich japonskych reziserov sucasnosti a to nie preto, ze ho po dokonceni tohto filmu prichytili s mensou davkou povzdbudzovakov. Podobne ako doteraz, dlhe premyslene zabery, obcasny surealny ulet do fantazirovania, obcasna zvratena neslusnost a ohdalenie vsetkych rodinnych aj osobnych tajomstiev az do morku kosti. ()
Žena která chce uniknout z patologického vztahu s matkou a hledá smysl života v každodennosti života nižší střední třídy a je pro to, aby se jí tento svět nerozpadl, ochotná obětovat vlastní hrdost. Kvůli tomu ale rodinné vztahy nabývají patologických rysů... Mnohovrsevnatost filmu spočívá v tom, že žádná postava není prosta patologičnosti a naopak nikdo v rodině není sám o sobě odsouzeníhodný - nehledě na svoje chování (otec podvádějící manželku svoji rodinu miluje atd.). Film je možná na první pohled specificky japonský - jejich kultura ženám velí "následovat svého muže" a některé mladé dívky slýchají od maminky, že musí umět odpouštět. Chování matky rodiny v Kuchu teien ale není motivováno "udržením si tváře", ale hlubokým lidským citem v celé své komplexnosti. ()
Pravděpodobně nejstravitelnější a nejcivilnější film od Toyody, což pro mě je paradoxně zápor. Pomalé tempo bylo skutečně místy dost pomalé, ale do tématu filmu se však hodilo. Toshiaki Toyoda je výjimečný režisér o tom žádná. Hanging Garden mě z jeho filmů však bavil asi nejméně. Ve srovnání s ostatními filmy je tato sociální satira však stále špička. Snad se někdy dočkáme dalších filmů. ()
Byla jednou jedna rodina, kde nejšílenější ze všech byla matka a ta si myslela, že na ní nikomu nezáleží. Opak byl pravdou. Šílená rodina, kde před sebou nikdo nemá tajemství a přeci si neřeknou vše. V závěru se to začíná rozplétat a já čekala, jak se tahle mírně artová záležitost vyvrbí. Konec to zachránil, takže slabší tři hvězdičky. Jen bych tento kousek asi nenazvala romantický – toho tam bylo opravdu poskrovnu (pokud do toho nezapočítám sexuálně frustrovaného otce rodiny a jeho úlety). ()
Opravdu zajímavý film, a to jak svou formou, tak netradičním uchopením pravděpodobně nevyčerpatelného tématu rodinných vazeb. Tentokráte Toyoda zkoumá vliv orientační rodiny na tu referenční a urputnou snahu překonat odcizení, která ústí až do absurdna. Moje první setkání s tímto režisérem dopadlo dobře, těším se na další. ()
Galerie (3)
Photo © Asmik Ace Entertainment
Reklama