Princezna Mononoke

Pohádkové anime (zaplněné samuraji, ekologickým princem, vlky, bojovnými děvami, rozpolceně dvounohou kráskovlčicí, démony a jinou kreslenou havětí) je tvořeno slušně koukatelnými obrázky, lehounce zamotanějším příběhem vhodným i pro odrostlejšího diváka, ale tajemný důvod jeho výrazně přehvězdovaného hodnocení mi i po zhlédnutí zůstává důmyslně skryt. (15.03.2010)

Naprosto nádherná a nevídaná věc. Nic podobného jsem dosud jakživ neviděl, rozhodně ne v animáku. Epické dobrodružství perfektně vykreslených postav (ať už lidí či zvířat) svádící boj mezi přírodou a lidskou hamižností. Tento skvěle napsaný příběh s nádechem magična a kultury Země vycházející Slunce se povedlo vykreslit tak bravurně, že zřejmě inspiroval mnoho dalších režisérů, aby se zamysleli nad tím, jak vlastně pojmout fantasy dobrodružsví a to nejen v animácích. Lituji jen jediného, že jsem snímku nevěnoval čas mnohem mnohem dříve...85% (24.04.2014)

Koniec sa mi zdá jednoducho nereálny. Celú dobu sledujeme postavy, ktorých konanie sa veľmi blíži skutočnému životu, avšak neskôr sa dočkáme zmierlivého a naskrz rozprávkového záveru. Zo všetkého napísaného v miestnych recenziách je vám iste zrejmé, že Princezná Mononoke nie je rozprávkou pre deti, kde budú čosi džavotať roztomilé zvieratká a pár nenásilných zvratov zakončí jednoznačný happy end. Tento dvoj a štvrť hodinový film je určený predovšetkým tým starším, ktorým ponúkne ťažký a depresívny príbeh a japonské animácie. (01.11.2022)

Neskutečně skutečný příběh plný krásy, zloby, čistoty a zášti. Padám na kolena před nezkrotnou fantazií Hayao Miyazakiho. Svět princezny Mononoke mě pohltil s takovou silou, která se dá přirovnat snad jen k velkoleposti Ducha lesa. Pořád nemůžu uvěřit této dokonalé skladbě vizuální nádhery, hudby, emocí, adrenalinu, přírody, lidské rozpínavosti a ničím limitované umění animace. Mocné. (16.04.2011)

Spirited Over! Mnohem ucelenější, přímější, temnější, naléhavější a dospělejší než kupříkladu Cesta do fantazie, která vedle Mononoke vypadá jako nevinná dětská hra, byť stále ohromně okouzlující a imaginativně osvobozená (v jistém ohledu i saturovaněji). Doznávám, že ani v tom nejrůž... nejzelenějším snu jsem si nepředstavoval, že mne Mononoke zasáhne tak hluboce. Přemýšlím, kdy naposled jsem se střetl s nějakým uměleckým dílem, které by v sobě neslo tolik nevšední krásy, čarovného mystična a lásky k řemeslu. Je to nádherný (omšelé, ale dokonale příhodné slůvko), epický a nadčasový příběh tematizující odvěký princip duality (dobra a zla, smrti a života, atd.), nikoli však z přísně rozlišujícího pohledu Západu, ale z bytostně japonského, ovlivněného dlouhou tradicí šintoistického, zenového a buddhistického náboženství (demarkační linii jejích vyplňujících protipólů zamlžuje Miyazaki položením vratké a záměrně nachylované převahy). Je to příběh, který žije vlastním nespoutaným, bujícím životem, příběh, který při své anabázi stihne připomenout protiválečný subtext Kurosawových pozdních děl (dobývání Železného města dokonce snese srovnání s obdobnou scénou z Ranu), překvapit chytráckým rozkolem matriarchátu (Eboši) s patriarchátem (Asano) a vyrazit dech upřímným a nezastíraným ekologickým apelem, který nemůže nechat chladným žádného milovníka přírody, ba naopak doufám, že osloví i osoby, které neznají než ocel, beton a dusivý smog. Hayao Miyazaki, ta kráčející legenda, je zkrátka nejen etalonem japonské školy anime či chcete-li animovaného filmu obecně, ale i záštitou všech snílků, fantastů a zarytých rousseauovců. Precizně naanimované a krásou vyplněné. P.S. Nalezl by se tu ještě někdo, kdo se stejně jako já domnívá, že ztvárnění Ducha Lesa je se vší pravděpodobností inspirováno paleolitickou jeskynní malbou "Čaroděje" z Trois Freres? (02.02.2009)