U pramenů života

Nový film „U pramenů života" zaplňuje mezeru filmové propagandy úspěchů sovětské vědy, která studuje problém vzniku života na Zemi. Toto thema je jedním z nejtěžších v populárně vědeckém filmu. Příčina této obtížnosti spočívá zejména ve statičností značné částí materiálu, v tom, že není možno (v současné době) ukázat na plátně všechny skutečné procesy vzniku molekul bílkovin. Tím větší je zásluha autorů filmu, kteří se pokusili odpovědět divákovi na otázku, jak vznikl svět na Zemi. Jména sovětských vědců, kteří přispěli k rozřešení tohoto problému, jsou široce známa. Přes dvě století vládl ve vědě názor o jejím prvotním „ohnivě kapalném" stavu. Jedním z prvních vědců, kteří začali bojovat proti tomuto zakořeněnému názoru, byl V. I. Vernadskij. Jeho stanovisko našlo svůj výraz v kosmogonické theorii vzniku života z neorganických sloučenin. Tím byla překlenuta ve vědě propast mezi živou a neživou přírodou. Konečně rozhodující ránu idealismu v otázce vývoje buněk zasadil výzkum O. B. Lepešinské. Kladem filmu je skutečnost, že tito učenci se sami objevují na plátně a vypravují divákovi o svých studiích. — Na začátku filmu jsou diváku vysvětlovány charakteristické znaky živočichů. Přitom poněkud nevhodné rozmístění materiálu znesnadňuje divákovi pochopení základního znaku života — výměny látek; v odpověď na otázku "co je základem života?" ukazují autoři filmu takové druhořadé znaky, jako růst, pohyb, rozmnožování. Neměly být uváděny před základními rozdíly. Tím více, že záběry, které ilustrují uvedené znaky, nejsou kinematografícky dokonalé. Jsou statické a nevyplývají jeden z druhého. Základním znakem života je výměna látek, která zůstala stranou. Ve filmu je velmi úspěšně použito metody „oživení" statického materiálu vymřelých živočichů. Avšak dějiny života na Zemi jsou ukázány ve zpětném postupu: nikoliv od nižšího k vyššímu, jako je tomu obvykle, nýbrž naopak. Ze začátku to ztěžuje chápání materiálu. Je sice pravda, že této metody si vyžádala konstrukce filmu: vysvětlení momentu vzniku života je podáno v závěru filmu. Přesto bylo by dobře najít přijatelnější způsob sestřihu historického materiálu, který je předkládán divákovi. Nedostatečně přesvědčivě je ve filmu ukázán proces vzniku uhlovodíků. Tento proces ovšem ještě nemůžeme ukázat na plátně. Autoři filmu se omezili na předvedení „kreslených" molekul, což však sotva postačí. Režisérovi (ovšem za spolupráce s vědeckými odborníky) se podařilo zachytit na filmový pás velmi důležitý zjev: vznik buňky z živé hmoty. V tom je hřeb filmu; před očima diváka se odehrává vznik buňky! Je to skvělý úspěch filmové techniky, která slouží vědě. Bohužel, poněkud nevýrazný komentář v tomto místě nezdůrazňuje divákovi velmi vzácnou episodu. Je to tím nepříjemnější, že autoři filmu nezdůraznili krach metafyzického hlediska, že buňka může vzniknout jen od buňky. Vcelku je však film „U pramenů života" kladným zjevem v populárně vědecké kinematografii, která má pomáhat výchově diváka v materialistickém světovém názoru. (Výňatek z článku kandidáta biologických věd P. Isakova, laureáta Stalinovy ceny, v Sovětské kultuře.) Filmový přehled 45/1954 (28.06.2009) (méně) (více)