Afghánistán

Afghanistán ešte nikdy nebol zobrazený takto kruto a krvavo... ale nie toto nie je vojnový film ako by sa podľa názvu mohlo zdať, tu sa niekto hrá na bubákov akéhosi Džinghistána či akého Mohameda, nudná až nezáživná amatérčina a zbytočnosť, aspoň že sa to špičkové komando vojakov snaží tváriť že vie bojovať a nie len tlápať zbytočné dialógy. Sakriš, na čo takéto prkotinky vôbec točia. Ani sa nečudujem že to malo rozpočet iba 1,5miliona USD, ináč by toho bubáka v plášti nahradili počítačovou animáciou ešte strašnejšieho bubáka. (15.12.2007)

Na Afghánistán jsem se podíval jen kvůli Madsena, na plakátu je sice v popředí, ale ve filmu jen mihne s nahou prostitutkou na rameni. Už se nedivím, že za rok 2010 má Madsen napsaných 17 filmů. Stejnak je to borec a jediné na co se ve filmu dá dívat je on a jediná obstojná scéna je sním a jeho mrtvou "kamarádkou". V reálném životě si ho představuju, jako Bruce Campbella ve filmu Jmenuji se Bruce. Co se týče samostatného filmu větší prázdné nesmyslné nic jsem snad ještě neviděl. Závěr: Madsen je bůh Afghánistán sračka. (23.12.2010)

Myslela jsem si, že půjde pouze o válečný film. Začátek tomu hodně napovídal. Pak se nedělo témeř nic, co by nějakým způsobem stálo za řeč. Sice se objeví nějaká ta směšná scéna, ale jenom proto, aby se odlehčila ta nehorázná nuda. Ta byla v zápětí vystřídaná hodně slabou duchařinou. Více nervů jsem zažila, když mi při filmu dvakrát spadlo žehlící prkno a já chytala žehličku, aby mi nespadla na nohy nebo na koberec. (12.02.2010)

Ufff! Vím, že Madsen občas rád přijme nějakou tu roličku v béčkových akčňácích... Tady ale šel rovnou do déčka. Film je ejdním slovem strašný a jediné co se mi tam líbilo byly ty dva Defíky jedoucí pouštní krajinou... Mám sto chutí vyřvat do světa jak debilní to mělo zápletku, ale to bych vykecal případným dalším obětem Afghánistánu celou pointu... Opravdu šílené, měl jsem uposlechnout varování těch co to již viděli. Čingischána na všechny kdo za tenhle film můžou ! ODPAD (24.07.2015)

Může mi někdo říct, jak někdo může na takovouhle chujovinu přijít? Scénář je stejně podivný, jako mnou nedávno viděné 1942 - a co teprve, když se do takovéhoto umění vloží hudebník typu Jona Leeho a režisér typu Allana Harmona. Nad výsledkem potom divák nevěřícně kroutí hlavou - děsivý střih, drsnou rockovou hudbu střídá "napínavé" dunění a vše korunuje Harmon ve scéně, kdy na diváka vyšle mudžáhida v prostěradle v domění, že každý uvěří, že jde o ducha. . . No prostě hrůza. (14.12.2007)