MEATBALL MACHINE -ミートボールマシン-
Meatball Machine
Režie:
Júdai JamagučiScénář:
Džun'ja KatóObsahy(1)
Tovární dělník Yoji Muraishi nemá žádné vyšší cíle. Jedinou jeho radostí je dívka Sachiko, kterou tajně miluje, ale nemůže se odhodlat k bližšímu kontaktu. Jednoho dne Yoji najde zvláštní věc s kovovými chapadly a chce ji prozkoumat. Netuší, že se jedná o mechanismus s mocí přeměnit lidskou populaci na nekroborgy. Následně se mu splní sen - doopravdy se setká s dívkou svého srdce a je odhodlán jí pomoci s jejími problémy. Bohužel se ale aktivuje ona mechanická bytost a přemění dívku na smrtícího nekroborga. Yoji se snaží přijít na způsob, jak Sachiko zachránit, ale pak mu to zkomplikuje fakt, že i on se stane nekroborgem. (Estrellita)
(více)Recenze (21)
Zřejmě nemalá inspirace Carpenterovou Věcí, Tsukamotovým Tetsuem (nejen jím) a dalšími snímky postavila Meatball Machine do role místy neoriginálního díla, ale řada vlastních výborných nápadů, výborné masky a celková bizardnost vracejí film alespoň do příjemného průměru, možná i kousek nad něj. Snaha nechutnosti za každou cenu tentokrát ani moc nevadí. A přitom je to jen takový obyčejný příběh o lásce, ale asi i to už v Japonsku znamená střeva, litry krve, slizu a dalších čuňačin. Ovšem za pozornost stojí hlavní "záporák", zřejmě tvor vzniknuvší na bázi ostrorepa (Limulus polyphemus) a snad nějakého druhu Sacculiny (Sacculina), samozřejmě i se svým krabím hostitelem, pak samozřejmě již zmíněného tvora z The Thing, ne však podstatou, ale jen některými tvary v přeměně. ()
Naštěstí to nebyl žádný druhý Tetsuo, jak jsem se původně obával. Něco si to z něj bere, ale na rozdíl od něj to není jen naprosto šílený experiment, ale dokonce to má i nějaký postupně se rozvíjející děj. Děj, který je sice bizarní, ale ne úplně pitomý - tedy v rámci svého žánru. Takže jsem ochotný částečně odpustit tu z každého záběru vyčnívající lacinost (ze které se režisér snaží udělat přednost, jenže, no... daří se mu to jen někdy, většinou u těch akčních scén a rvaček, ale po stránce kamery a hereckých výkonů...) a dialogy na úrovni pomocné školy. Jenom škoda, že nějaká pořádná atmosféra tomu chybí a tak jsem se spíš bavil u jednotlivých scén (z nichž některé jsou skutečně správně šílené), než celkově. Ale stejně to má něco do sebe a do jisté míry se mi to i líbilo. Jen ne na víc, než na 3* ()
Ou Yeah. Drsnejšie, štýlovejšie, masky a triky podarené (kvalitná ručná práca maskérov je na nezaplatenie ako slabé digitálne efekty) a o solídnej hororovej atmosfére ani nehovoriac oproti predchádajúcim spriazneným nízkorozpočtovým šialenostiam The Machine Girl, Tokyo Gore Police či Mutant Girl Squad. Krotkejšie Tetsuo skombinované s Death Machine s dávkou romantiky =). Vo výhľade je 964 Pinocchio. ()
Kill me, please. Cyberpunková pocta raným tsukamotovkám a osmdesátkovým japan shockům; na jednu stranu sice musím souhlasit s tombacem, ke kvalitám Tetsua a nápaditosti Denchu Kozo má Meatball Machine daleko, ale na stranu druhou, tak kvalitní řež plnou poctivého gore a perverzní mutace ´sem už dlouho neviděl! Duo režisérů si jasně užívá nevelký rozpočet do posledního yenu, kamera je fantastická, Issei Takahashi se konečně vykašlal na kapelu a swinguje v roli necroborga a tělní tekutiny nadšeně stříkají do objektivu. Jak málo stačí ke štěstí. Snad jen ta stopáž by mohla být aspoň o dvacet minut karatší... ()
Roky opomíjeno a s tím možná souvisí i mé nízké hodnocení ... Kdysi by se mi to možná líbilo, ale dnes už to byla fakt nuda. Brutální cyberpunkový splatter tvořený jistě s velkým nadšením. A celé ještě k tomu zaobaleno do romantické zápletky nenaplněné lásky. Šílenost, jak je u Japonců zvykem. Jenom už to není ani vtipné, ani zarážející, ani nijak výjimečné, ani nápadité, a triky ... sice lepší než "terabity digi-dat", ale všelijaký plastelíny, tekutiny, hadičky co kdo z tvůrců asi našel doma v kůlně nebo na půdě (mají Japonci v baráku půdu?? ...). Prostě už to není ono, ale ze jsem rád, že jsem to viděl, ze zájmu a z nadšení ... ()
Galerie (3)
Photo © TLA Releasing
Reklama