1612: Kronika smutných časů

Ano, v tomhle "historickém" filmu učí hrdinu šermovat duch, po lekci na vykotlaném kmeni umí dotyčný výborně střílet z děla, s nulovými zkušenostmi velí vojsku a div že to nedotáhne na cara, no haluz. Mimo to tu mají berušky, modré digitální hady a už zase někdo na nějakého chudáka koníka nalepil dlouhou hřívu a roh. Ale celé je to dobře natočené, atmosféra vtáhne do děje a Źebrowski neuvěřitelně válí. Tož tady máš filme čtyři hvězdičky. (18.07.2008)

Prvá cca polhodina je so svojimi flashbackmi a "mystickými" pasážami nesmierne únavná. Napriek tomu nevypínajte. Potom totiž príde tradičné romanticko-historické dobrodrúžo s celkom výpravnými bojovými scénami, šťavnatou brutalitou, parádnou scénou delostreleckého ostreľovania ruskej pevnosti a hlavne vynikajúcim, drvivo charizmatickým Źebrowskim v úlohe zlého poľského veliteľa. A nakoniec šťavnatý "bozk smrti" (treba vidieť). Nie je to ktovieako dobre napísané ani zrežírované, ale ako výpravná východoeurópska produkcia zobrazujúca udalosti, o ktorých väčšina z nás v dejepise nikdy nečítala, je to rozhodne zaujímavejšie než stodvadsiataôsma verzia legendy o Robinovi Hoodovi či kráľovi Artušovi. (29.05.2008)

Mám rozporuplné pocity, na jedné straně je dosti naivní příběh z období Smuty, kde bylo možné vše, až lehce pohádkový, s velmi slabou první hodinkou, které nesvědčí neustálé vracení se v ději, ani motiv jednorožce. Velkolepost se pak projeví, až v bitvách v druhé polovině, při obléhání města nebo v bitvě u Moskvy. (11.04.2013)

Plešatý Michal Zebrowski jako záporák??? Tak to ne...mohl z toho být opět velmi dobrý historický film, ale není to ani jedno ani druhé. Scény s jednorožcem, co měl "vlasy" sahající po kopyta byly upřímně příšerné. Příběh nebyl špatný, ale trpěl stejným druhem nevýrazné chuti, jako když si namažete příliš málo Nutelly na příliš velký krajíc chleba. Militantně založení šílenci by si mohli občas zvýšit hladinu svého filmového endorfinu několika chuťovkami i vcelku věrně vypadajícími zbraněmi. (27.03.2009)

Bejvalo na Rusi často zle a ještě hůře v časech takzvané Smuty, která dle moudrých knih a webů byla obdobím bezvládí či mnohovládí, jak se komu zrovna jeví, odehrávající se na počátku 17. století. Jak se dá tušit, dopracuje se film 1612 svým opileckým krokem ke konci této dějinné epizody a Rusko se dočká cara velikého, mocného, s ještě mocnějšími potomky. Pro Rusko je prostě důležité, aby bylo zjevné, který pán či paní mu zrovna vládne a aby to všem bylo jasné, že mu vládne. Třeba Michail Fjodorovič, Petr Veliký, Kateřina Veliká nebo Putin Veliký. Ale kdo ví, třebas je mé politické čtení šestnáctsetdvanáctky příliš přísné. +++++ Konečně, politika špiček té temné doby vstupuje do děje jen zřidkakdy a vzhledem k velmi tupému pojetí příslušných scén (primitivní dialogy, extrémní zkratkovitost) dobře tomu tak. Namísto toho nám film vnucuje nezajímavého skoroholobrádka, jenž je k ochraně ruské země motivován především pubertální vzpomínkou na nahou carevnu a schizofrenií (diagnostikoval Subjektiv), jež mu posílá do mozku vize jednorožce, ochránce carského domu a mrtvého žoldáka, šermu jeho učitele. +++++ Lyricko kýčovité jednorožčí vize nefunkčně kontrastují s naturálností středověkého bitvení, které, zdá se, má být jednou z nejdůležitějších diváckých atrakcí. Film zřejmě doufá, že mu zohavená lidská těla dodají na věrohodnosti, emotivnosti i chytrosti. Nic proti radosti z možnosti ukázat poletující dělové koule, kterak páchají paseku v řadách vojáků i na hradbách, ale je mým soukromým pocitem, že by neměly rozstřílet na cimpr campr děj s osobností hlavního hrdiny. Ale co "Muž z lidu - Nikdo" "saved the day" a teď už bude pod spravedlivým vládcem, jehož vynesl k moci, zase dobře. (31.08.2014)