Mučedníci

Esence scénáristické debility, která odmítá udělat z postav něco více, než jenom figurky na šachovnici jedněch jatek. Ty samy o sobě patří k tomu lepšímu, co mám na současné francouzské exploatační vlně tak rád, jenomže když první půlku zoufale koukáte na to, jaké jsou hlavní hrdinky blbky a tu druhou zase, jací blbci jsou ti naokolo, tak nějak se začnete těšit na konec. To pak ale přijde závěrečná pointa a já jen bezmocně přemýšlím nad tím, kolik toho má asi nakoukáno západní kritika, která z toho tolik jančila. Mě to teda nechalo naprosto chladným, zoufale nudilo a tak nějak… nasralo. Laugier je hodně slušný řemeslník, o tom žádná, ale jako scénárista stojí za hovno! (11.03.2009)

MARTYRS strhne hneď zo začiatku a pekne ubieha do dobrej polovici kde režisér umne dávkuje a kombinuje vyvražďovacie scény so strašidelnými a pripomenie to najlepšie zo súčasného najdrsnejšieho eurohororu (HAUNTE TENSION, INSIDE, SHIVER) a s otázkou sledujúceho diváka „husté ale o čo ide?“ pripraví na ešte strhujúcejší zážitok, ktorý je „po očakávanej ale majstrovsky hladko podanej pointe“ žiaľbohu totálne zabitý nezmyselným a nekonečným týraním (akože chvíľu to vydržím ale pozerať pol hodinu na to ako nejaké hovädo stále dokola mláti dievča my nebolo ani príjemné ale zároveň som nepociťoval ani nenávisť k tomu zvalu ako skôr k tvorcovi, že to proste neskrátil na nejakú rozumnejšiu mieru) a ukončený ešte menej pôsobivo podaným koncom, ktorý i keď je zaujímavý, nič už nezmenil na tom, že po naskočení titulkov som film sklamaný a viacmenej znechutene vypol. Aj tak mi nedá poznamenať ako sa tu Pascal po bezvýznamnom SAINT ANGE zrazu excelentne vyšvihol formálnou a surovou stránkou, podávanou zaručene pôsobivou „roztrasenou“ kamerou. Nie je to ešte úplne ono, pretože v závere nepochopiteľne brzdí a zlyháva (v mojom prípade, pretože stále som v tom, že dobrý film graduje a nie naopak), alebo sa len proste predvádza, že vie podať a kombinovať tieto subžánre hororu (ten posledný my teda vôbec nesedí), ale rozhodne dokázal, že na to vo všetkých prípadoch má. Dúfam, že do tretice sa mu to už podarí naplno (keby to len bol ten donekonečna odkladaný HELLRAISER). MARTYRS určite stojí za povšimnutie a nezapadne do radu bezvýznamných hororov ale mne tentoraz nesadol takým spôsobom ako by som si predstavoval. Jeho sledovanie je skôr depresívnou záležitosťou ako napr. THE GIRL NEXT DOOR resp. jeho známejšia verzia AN AMERICAN CRIME. (10.03.2009)

Prvá polovica je určená pre masochistov, druhá pre sadistov, takže veľa ľudí sa v tom nájde. Zručné nakrútenie dokáže navnadiť na dopozeranie i zvyšok diváctva. Snaha o presah sa vydarila za predpokladu, že nešlo o nejaké nazeranie za oponu smrti, pretože v tomto zmysle sa veľa nedozvieme. Len, že pravda často neznesiteľne bolí, ale to prevratné poznanie nie je. Smrteľne vážne tváre matrixovských dohliadačov v čiernom a ich prednesy pôsobia oďťažito. Skutoční otrokári sa totiž na účet týraných skôr dobre bavia. Vyplýva to z posolstva, aké vyšlo mne: ľudstvo je prevažne pokusným laboratóriom v rukách úzkej skupinky majiteľov sveta, skúmajúcich z nadhľadu výsledné efekty systematicky servírovanej tortúry (mučenia) ducha i tela (ponúkané informácie, priemyselne dodávaná strava, chemikálie v životnom prostredí), tak aby po analýze mohli primiešať ešte správnejšie ingrediencie na udržanie permanetného ohlupovania. Anomálie sú bedlivo sledované a vyhodnocované, rafinovane zbavované vlastného presvedčenia a zvlečené z kože poskytnutím primeraných hmotných výhod - to jest prechodu do iného, zdanlivo zabezpečeného sveta. (18.01.2013)

Bolestivý to zážitok, na ktorý sa nespomína s radosťou. Filmársky veľmi dobre zvládnuté, s nepredvídateľným scenárom. Pokus o myšlienkovú hĺbku v závere sa síce míňa účinku a ani náhodou z filmu nerobí seriózne dielko, ale na rozdiel od Eliho Rotha sa tu o ňu niekto aspoň pokúsil. Bez tohto pokusu o myšlienkový presah by bola obdobná miera utrpenia hlavnej postavy divácky neakceptovateľná a načisto odpudivá. (03.01.2010)

V nejlepším slova smyslu velice nepříjemný zážitek, který na divákovi celou dobu vyžaduje aktivní spoluúčast, přehodnocování viděného, přeladění se na jiný subžánr... a nakonec ho za to potrestá, protože pravdy se nikdy nedobere. Nepříjemný nikoliv proto, co všechno se vyobrazuje (nejsem otupělý vůči násilí, jenom jsem z italských gore filmů a exploitationů zvyklý na větší maso), ale proto, že svou výstavbou nás film nutí se neustále ptát, co vedlo k takovému násilí, aniž by po nás primárně chtěl si uvědomit, na jakou konkrétní dobovou situaci reaguje a na co má prezentované násilí poukazovat. Naladit se na jiný mód vnímání téměř každou scénu není nejlehčí, ale žánrové či subžánrové přechody z duchařského napínáku přes monster film k exploitaionu se silnou ženskou hrdinkou až k torture pornu jsou velice důmyslné, opravdu důsledné a udržují pozornost i napětí. Konec je vybídnutí k diskuzi, ať již o směřování exploitationů, evropského horroru či o skutečných případech v domech vězněných dětí svými rodiči, protože se divák buď k pozitivnímu či negativnímu vyznění přidá dle toho, co si do filmu a žánru projektoval. Nesouhlasím s tím, ale způsob, jakým jsou prezentovány dobové proměny (sub)žánru a tomu je nutné uzpůsobit i divácké vnímání, považuji za geniální. Ale nic pro maloměšťáky, kteří se neradi nechají rozrušit a zlobí se, že jim film nedal to, co očekávali. Francouzské FUNNY GAMES, jen vychytralejší. P.S. Ahoj Edo! :-) (07.03.2009)