Kunsten at græde i kor
The Art of Crying
Umenie plakať
Režie:
Peter Schønau FogScénář:
Bo Hr. HansenKamera:
Harald Gunnar PaalgardHudba:
Karsten FundalHrají:
Jannik Lorenzen, Jesper Asholt, Julie Kolbeck, Hanne Hedelund, Gitte Siem Christensen, Rita Angela, Bjarne Henriksen, Laura Kamis Wrang (více)Obsahy(1)
Hrdinom príbehu o rodinných tabu, citovom vydieraní a pokrivenej láske rodičov a detí, je jedenásťročný Allan. Jeho otec, citovo labilný mliekár, po večeroch prepadá záchvatom plaču a sebaľútosti. Vtedy sa na gauči v obývačke vyhráža samovraždou. Mama tento scenár dobre pozná a chráni sa poriadnymi dávkami tabletiek na spanie. Allan sa však kvôli plaču milovaného otca trápi a má oňho obavy. Vie, že jediný, kto ho dokáže upokojiť, je staršia sestra Sanne, a tak ju zakaždým posiela stráviť noc „utešovaním“ otca. Keď mu Sanne jedného dňa odmietne poskytnúť pravidelnú dávku dcérskej „útechy“, musí Allan nájsť iný spôsob, ako zastaviť plač. Vie, že otec nachádza naplnenie v precítených rečiach, ktoré prednáša na miestnych pohreboch. Rozhodne sa mu zabezpečiť čo najviac smútočných príležitostí, avšak plán sa chlapcovi vymkne z rúk a udalosti naberú rýchly spád. Žiarlivý otec obviní priateľa Sanne zo sexuálneho obťažovania, dcéra sa pomstí podpálením babičkinho domu a skončí v psychiatrickej liečebni. Až keď sa Allan odhodlá zaujať jej miesto na gauči, pochopí, v čom spočíva „utešovanie“ otca a jeho detský pohľad na svet sa zrazu zmení. Film nakrútený podľa autobiografického románu Erlinga Jespena sa nepateticky a bez zľahčovania vyrovnáva s bolestným problémom zneužívania detí. Vďaka originálnemu rozprávačskému štýlu naivného i vynaliezavého chlapca, ktorý nechápe význam udalostí a preto o nich dokáže referovať s dojímavo jemným humorom, je film pôsobivou výpoveďou o citovej manipulácii a odvahe pozrieť sa pravde do očí. (oficiální text distributora)
(více)Diskuze
cinefob: rozumím. jen moc nesouhlasím s tím označením komedie. v tom filmu sice jsou prvky černého humoru, ale je jich tam tak pomálu, že celý film označit za komedii mi moc nesedí. minimálně ve funkční rovině se jedná o drama. Pickun: ale tady přeci nejde o tvůj názor (pokud vůbec nějaký máš), ale o nerespektování svobody názoru. navíc jsi mi zatím o tom filmu neřekl nic, co by mě přesvědčilo o tom, že se jedná o film špatný a z toho prostě soudím, že jsi neporozumněl jeho smyslu ani záměru, se kterým ho Lynch tvořil. nerad bych sem pletl věci, které sem nepatří, ale když už se ptáš, tak prosím... Lynchova Abeceda je avantgardní film a avantgarda obecně do svých filmů zřídka implikuje naraci, ale zajímá se spíš o alternativní možnosti filmového média. do jisté míry rozvádí to, o co se snažila už kinematografie atrakcí. a dost často ty filmy naprosto absentují jakýkoliv princip, ačkoliv jejich tvůrci je tvoří s uměleckým záměrem, který je dost komplikovaný a těžko definovatelný. jedním z účelů je mimo jiné také stimulace divákových smyslů a je toho samozřejmě i mnohem více. konkrétně zpracování Abecedy těží především z estetiky kubizmu a Lynch se v ní pravděpodobně snaží o nalezení ekvivalence tohoto výtvarného směru ve filmu. dalším záměrem je zajisté také introspektivní cesta do lidského podvědomí a pak samozřejmě i to dráždění výše zmíněné divákovy smyslovosti. nehledě na to, že ty filmy jsou cílené pro úzkou skupinku diváků a ne pro ty, kdo konzumují filmy jako hamburgery, čímž ale pochopitelně nechci říct, že tě za někoho takového považuju ;).
Aristes: Ano, já jsem se v tomto případě svým hodnocením nesnažil o nějaké objektivní posouzení (ať už je něco takového vůbec možné či nikoliv) kvalit onoho filmu, prostě jsem jen prostřednictvím svého hodnocení vyjádřil míru zhnusení, kterou ve mně Umění plakat vyvolalo. Co ho způsobilo popisuji ve svém komentáři, lépe se k tomu už asi nevyjádřím, přece jenom uplynula nějaká doba. Strašně mě popuzoval zejména ten kontrast na první pohled skryté zvrácenosti jednotlivých postav a na druhé straně jejich prezentace jako takových politovánihodných, směšných chudáčků. Ale já obecně nemám pro severská dramata příliš pochopení. Bude to nejspíše právě pro to, někdy méně, někdy více humorné zlehčování závažných témat. Pokud točí komedie, je to ok, pokud do nich ale míchají znásilnění , vraždy apod., nepřipadá mi to moc v poŕádku.
Pickun: takže kdokoliv má odlišný názor než ty, je automaticky debil a pozér... chápu to tak správně ? a co se týče Lynchovy Abecedy, je to abstraktní experiment (co jsi od toho čekal ? děj ?) a to, že význam i záměr toho filmu je ti na hony vzdálený ještě neznamená, že je to sračka. cinefob: mě přijde, že je ten tvůj komentář poněkud vágní, potřeboval bych některé ty postřehy lépe specifikovat, ale jinak proti tomu nízkému hodnocení nic nemám. mnoho lidí si tady totiž neuvědomuje, že hodnocení zde nepředstavuje nic jiného, než pouhý ukazatel toho, jak moc se film člověku líbil.
Vsak jsem ten komentar cetl. Ale vubec nevysvetluje proc odpad. Kdyz treba nazorove nesouhlasim s filmem nebo je o nejakem tematu, ktere me nezajima a ktere se mi hnusi (viz. komentar), tak ale automaticky nedavam odpad. Kdyz se tenhle film nelibi (nikdy se zadny film nemuze libit vsem), ale vidim, ze je treba dobre natoceny, tak mu neflaknu rovnou odpad, ale dam dve nebo tri hvezdicky. Dat tomu jen tak odpad mi prijde dost pokrytecke. Stalkera povazuji za jeden z nejlepsich filmu, ktere jsem kdy videl. Subjektivne (z meho pohledu) odpad nechapu, protoze se mi ten film libi, ale objektivne bych ho zrovna u Stalkera pochopil. Je totiz hodne dlouhy, ma pomale tempo, a je to hodne filosoficky film, coz vetsine lidi asi nesedne. Ale zase rikam. Je pokrytecke davat Stalkerovi, Vesmirne Odysee, Mechanickemu pomeranci atd.. odpad jenom protoze ho nepochopim..
pro pičkůň a Helmut02: nevím, zda umíte číst kluci. Pokud ano, zkuste si přečíst můj komentář, možná v něm naleznete odpovědi na své otázky. Navíc Helmute: co je to prosím za logický paskvil ta věta: ,,U nekterych skvostu pochopim, ale u tohohle ne." To jako u Tarkovského Stalkera odpad! chápeš, ale tady u té na efekt vypočítané sračky ti to hlava nebere?