Příběhy zbraní

Americká verzia Chan wook Parkovej trilógie Pomsty. Akurát film je iba jeden a na rozdiel od hĺbavého a emocionálne náročného štúdia aké predvádza Park, Jeff Nichols robí to, čo predvádza aj v zvyšných dvoch filmoch svojej filmografie - rýdzu nezávislú filmárinu založenú na premyslených kamerových expozíciách, atmosférickej minimalistickej hudbe a najmä na ľahkosti rozvoja postáv, takmer nenútenej a predsa strhujúcej. Jednoducho je to ten najsprávnejší pohľad na pomstu aký som vo filme videl (okrem Parkovej trilógie, tá pomstu síce takisto neomylne kritizuje a odmieta ale činí tak diametrálne odlišným prístupom - jej predvádzaním). Jeff Nichols bude v budúcnosti veľký režisér. Každý jeho film si ma niečím hlboko získal. Pre neznalcov jeho tvorby odporúčam začať s Take Shelter a ak sa vám nechce pozerať všetky 3 filmy, ktoré spravil, zostaňte len pri Take Shelter. Ten film skrátka stojí za to, rovnako ako Shotgun Stories. 90% (04.08.2013)

Slušný debut Jeffa Nicholse v kategorii drama, nicméně následující dva jeho snímky jsou už přece jen jinde. Shotgun stories představují velice pomaloučku příběh nenávisti mezi syny dvou rodin, který divákovi náladu příliš nezvedne. Jako nezávislý debut je to fajn, ale doporučovat to nikomu nebudu. Sáhněte po Take shelter nebo Mudovi. 50% (08.01.2014)

// Neustále mě zaráží jak málo je u nás Jeff Nichols známý. Pravda, jeho filmy se odehrávají ne té relativně méně lákavější půlce Severní Ameriky a nehemží se to v nich nijakými velkými hvězdami, zde si dokonce zahrál pouze jeho kámoš Michael Shannon ale ani to filmu nezabránilo, aby se vydal směrem, kterým to moc jiných filmů nezkouší. Většinou se nás naopak tvůrci snaží přesvědčit, že pomsta je sladká (a často se tím i já nechávám unášet) ale pravda je asi trochu někde jinde. Stačí pár pohledů a je vám jasné, že tenhle konflikt nedopadne dobře, obzvláště ně v takovém prostředí a tím se dostávám k tomu, proč se mi ty jeho filmy tolik líbí - protože dlouhé záběry na malebnou krajinu a melancholická pomalá hudba spolu se silnými náměty tvoří krásný kontrast oproti stereotypní Hollywoodské produkci, kterou ač obdivuji, přesto zkrátka občas potřebují něčím proložit. A Jeff Nichols mi s tím pomáhá zatím na jedničku, jeho nové drama se navíc vydává stejným směrem a já nemám nejmenší strach, že by mě tento pán někdy v blízké budoucnosti mohl zklamat.) PS. všichni povinně aspoň ten Take Shelter! (29.05.2013)

Dobré. Sympaticky civilní. Vtáhne to děje hned zpočátku – strohým vypravěčstvím, vybrnkávanou kytarou, americkým zapadákovem, kde zdechl pes a léto je horké a dlouhé. Akce vyvolává reakci… ale tenhle příběh je realistický. Mohl se stát. Jednou, někde. A tak směřujeme do finále; sedíme na zápraží, démony v sobě, dáme ještě jedno pivo. Ustát to a uhrát. Civilně, civilizovaně. [70%; 2020-02-15 Home sweet home] (15.02.2020)

Název sliboval hodně, ale žádnou akci nečekejte. Brokovnice je tam jen chvíli vidět, pak zas ne a pak se tam ukáže až na konci a střílí se z ní jenom na pneumatiku. Čekal bych aspoň pár rozstřílenejch těl. Celou dobu k tomu hraje táhavá pomalá hudba (buď klavírek nebo akustická kytara), takže se to snaží hrát si na nezávislej film, kterej bude mít určitě úspěch na festivalech. Ale u mě ani ne. (04.01.2009)