Meanders
Obsahy(1)
Meanders sleduje vztahovou krizi milenců Andy (Margareta Pogonat) a Petra (Mihai Paladescu), kteří se vídají, milují a navzájem trápí, ačkoliv je Anda vdaná. Její syn Gelu (Dan Nutu) je navíc Petrovým studentem na architektuře. Gelu je divoký mladík, napůl dítě, který dychtivě nasává život a chybí mu otcovský vzor. O Geluovi, o mladickém odmítnutí světa v jeho nepěknostech, o loučení s prvním mládím i s láskou, která nemá šanci, ale i o naději, kterou snad pro svět odmítání jeho nepěkností znamená, Meanders nakonec nejvíce vyprávějí. Snímek je výrazně výtvarně stylizovaný a hovoří více obrazy než dějem. (garmon)
(více)Recenze (2)
Je to zjevně poučené raným Resnaisem a Antonionim, ale má to silný autorský rukopis a obrovskou múzičnost: většina scén je podmalována nediegetickým zvukem, který v snově obrazových pasážích přerůstá v tak prazvláštní filmový mélos, že to jde jinam, než kam došli zmínění. Obrazově je to jasné: diagonály, nakloněná rovina. Těžší je to v naraci: pasáže dialogů jsou ještě bergmanovsky důkladné, jsou ale důsledně podryté fragmentárností: velmi těžko se orientuje už jen v tom kdo, co komu a koho. Několikrát jsme vystaveni velmi zvláštním obrazovým pasážím s plameňáky anebo cválajícími koni, opakuje se rovněž skvělá scéna loučení na nádraží, která jen postupně odhaluje svůj smysl (a navíc ke konci ztuhne ve svém negativu). Patos tu trochu ještě šustí padesátkami, ale někdy se to přelévá přímo do světa, který si později našel Lynch v Mazací hlavě - zbývají jakési principy, ústrojí světa. Hudba je skvělá! Hlavní téma velmi vkusně naznačuje, že si bere ze Satieho, ale zbytek jsou elektroakustické ruchy, funkčně zapojované do postsynchronů. Materiál je dřevně rumunský. Špatný je zvuk v kopii co koluje - to je škoda. V Rumunsku té doby toto muselo být jako zjevení. ()
Meandry. Kousek od domu (pár kilometrů) začíná Oslava silně meandrovat, víc než půl kilometru teče řeka (spíš ještě potok) ve dvou paralelních korytech, jedním sem a druhým tam. Když jedete (samozřejmě na kole) z Obyčtova na sever po jedné straně louky, jedete po směru toku, a když druhé, tak proti němu. Pokud byste jeli uprostřed, dostali byste se pouze do meanadrující kapsy. A takový je i tento film; pro samé zákruty (připomínají barokní záhyb) se nemůže plně rozběhnout, tvoří vnitřní protiproudy, mrtvá místa, nečekané přeje. Pokud tok filmu omezíme na fotografii, hudbu, děj a dialogy, zjistíme, že dialogy se ztrácejí hluboko pod vodou a děj uvízl někde na dně, zatímco to, co vidíme a slyšíme je meandovitá koláž obrazu a hudby na hladině. Z vlastní libosti jsem několikrát film zastavil (to se u meandrů může) a těšil se z nádherné fotografie (dokonce i z "přiznaného" vypínače v středověké fresce). Vzpomínám, kdy jsem tohle dělal naposledy... nejspíš při "Loni v Marienbadu". Filmu jsme chtěl dát čtyři hvězdy, ale jelikož jsem jich dal pět, zvýšil jsem jeho průměrné hodnocení na fantastických 90%. ()