Nepřemožitelný Ali

„Dobrodružství ve stylu Indiana Jonese“ je hodně klamavá reklama (a nepochopil jsem ani zařazení do žánru komedie), ale podle popisu děje jsem čekal alespoň nějakou zábavnou turexploataci. Slušná zábava to být mohla, kdyby se vystříhala půlhodina stopáže, ale ona se nevystříhala. Zbývá tedy zdlouhavý příběh o romantickém hrdinovi, který bojuje za svůj národ a svou lásku (nechybí zrádce, dodávka zbraní, získání oddaného pomocníka a plavné skoky setinu před výbuchem), to vše vykreslené v telenovelózně uhlazeném vizuálu. Dobré je „komiksové“ uvození retrospektivních scén a okolnosti závěrečného souboje. Jen by mě zajímalo, co na to Nepřemožitelný Ali, když pak vládnoucí Atatürk zakázal nosit fez (všimněte si, že na plakátu už ho ostatně nevraživě pozoruje). (18.03.2013)

Z filmu Nepřemožitelný Ali se vyklubal jednostranný turecký nacionalistický pohled se zřetelnou snahou o vytvoření rozpustilé zábavy. Balkánské války a následná válka světová neznamenaly konec pouze pro rakouské mocnářství, ale i pro rozmanitou Osmanskou říši. Zde je uvedeno turecké vnímání těchto událostí, což má pouze jediný význam: nezmiňovat se o vlastních národních zločinech a genocidách proti netureckému obyvatelstvu a vytvořit z vlastního národa obětního beránka politických her evropských mocností. Britové byli mocným královstvím s nejdůležitějším slovem a jejich nadřazené chování tomu odpovídalo. Ovšem to ostatní je zkreslené a upravené pro vlastní nacionalistický impuls. Pokud pomineme turecké pokrytectví, tak i to ostatní poskytuje velmi málo potěšení. Hlavní hrdina je charismatický, ženy jsou okouzlující, obraz je zajímavý, ale chybí humorný nadhled a přirozený spád. Hlavním hrdinou příběhu je bývalý námořník turecké armády Yandim Ali (zajímavý Kenan İmirzalıoğlu), který je vždy připraven sám čelit ozbrojeným vojenským jednotkám. Muži ho nedokáží přemoci, ženy mu padají do náruče a Ali předvádí jeden hrdinský kousek za druhým. Hlavní ženskou postavou je Aliho životní láska Defne (půvabná Cansu Dere). Nemá zde jinou úlohu, než ozdobit svou krásou film. Důležitou postavou je Aliho vděčný a vlivný přítel Çukurçesmeli Osman (Engin Senkan) a jeho nevděčná a rozdvojená role ve složité situaci. Z dalších rolí: Aliho zuřivý a všehoschopný osobní francouzský nepřítel Güro (Emin Boztepe), Aliho bezstarostný a ochotný kamarád a akrobat Jerar (Öner Erkan), prodejný vrchní velitel britské okupační armády v Konstantinopoli Scott (Levent Öktem), obětavá dívka a Aliho zachránkyně Nadya (šarmantní Anna Babkova), zrádný Turek Kara Necati (Hasan Yalnizoglu), manžel Defne a řecký bohatý kšeftař Dimitri (John Baker), nejzuřivější z proradných Řeků Yorgo (Ilker Ayrik), Francouzka s tragickým osudem Colette (půvabná Kim Feenstra), či turecká modla Mustafa Kemal (Alican Yücesoy). I když se dokážeme přenést přes manipulativní a lživý nacionalismus a budování národního pomníku, tak stejně nedostaneme žádnou příjemnou zábavu. A já mohu být rád jen za řeckou píseň a několik málo řeckých vět. (11.12.2016)

To lepší, co můžou ubozí turečtí filmaři nabídnout. Největší předností kromě hlavního hrdiny jsou tři pěkné herečky, co tam vystupují. Obzvláště ta Cansu Dere by se velice hezky vyjímala v tureckém pornu. Řekl bych, že film je především komedie, protože do očí bijící trapný turecký patriotismus je tak všudypřítomný, že se tomu prostě musíte smát. Nejsou tu sice až tak trapně vyhrocené vlastenecké scény jako ve filmu Návrat domů, ale i tak to stojí za to. (17.03.2015)

Film je pokusem ukázat těžký zrod tureckého státu. Pak kolísá mezi romantickou komedií v papírových kulisách a parodií na historický film. Ali svým, vždy upraveným zjevem – bílá košile, šálka, kterou nikdy neztratí i když jde z rvačky do rvačky, mezi ostatní nezapadá, spíš vyčnívá a kdyby nerozdával a občas neschytal tvrdé rány, působil by tak trochu pohádkově. Ali jako postava je symbol tureckého hrdiny. Herecky je to film jednoho muže, který to vše zachraňuje. (28.05.2012)

Pro Turky je průběh a ukončení první světové války dodnes národní tragédií. Proto není divu, že si stvořili novodobého Supermana (Francouzi totéž učinili v komiksech o Asterixovi), Aliho. Ten je nositelem osmanského dědictví. Zároveň je to nepřekonatelný milovník, rváč, dobrodruh a za každé okolnosti elegán, jenž si musel svůj nezbytný fest minimálně přilepit kanagonem. O role zloduchů se postarali vojáci vítězných mocností a s nezbytnými, proradnými Řeky po boku, kteří, světe div se, již nechtěli dále snášet tureckou nadvládu nad svým národem. (22.02.2014)