Putování s domácími zvířaty

Žádná jiná současná kinematografie mě neláká víc než Ruská leč dostupnost ruských filmů je u nás opravdu velmi mizivá a proto počet současných ruských filmů, které jsem viděl je zastaven na číslovce pět. Číslem pět, který žije v mý mysli se stalo Putování s domácími zvířaty a stejně jako ostatní čtyři ruský filmy i tento mě nadchnul. Má v sobě poetičnost, vnitřní krásu a nádherný styl vyprávění. Kseniya Kutepova v tomhle filmu naprosto září. Jak chlap se přiznávám že ženskýmu myšlení absolutně nerozumím a ani se o to nesnažím, ale tady stačil pohled hlavní hrdinky a všechno mě dávalo svůj smysl. Nádherná ukázka toho, že filmový úmění dokáže mluvit stejným jazykem na všechny lidi, kteří chtějí poslouchat. (18.01.2012)

Jsem unesena. Unesena tichostí éterické křehké ženy s velikou vnitřní silou. Unesena jejím pozvolna se probouzejícím životem, kdy její duše pročištěná utrpením - živořením pod nadvládou sprostého muže - raduje se jako dítě z každičké maličkosti. Unesena jejím drobným zkrášlováním boudy u trati, ze které teprve nyní vytváří domov s kozou a psem. Unesena čistou krásou duše vsazené v poetickou ruskou krajinu. Unesena lehkým vánkem tichého pozvolného plynutí, kde zbytečná jsou slova… *** Putování s domácími zvířaty ve mne zanechává obraz nevěsty v bílém. V duši cos poeticky křehkého jako báseň, nadějného a pevného jako je lidská touha žít. Obraz pohupující se loďky na hladině zanechává pokoj v duši, spočinuvší v náručí Stvořitele. Připadám si, jako bych tímto putováním prošla očistnou koupelí. Nejsilnější pocit - KRÁSA. (27.02.2014)

Cesta ruské ženy za emancipací, nabízející namísto řešení krátkodobý únik. Prosvětlené lyrické pasáže, kontrastující nejvíc s táhlým, zšedlým úvodem (jediná skutečná působivá část filmu), plynou po boku realistických scén, namísto toho, aby se přes ně přelévaly. Tato rozpolcenost nevede k žádným závěrům, hrdinčino jednání nenaznačuje vývoj – až do konce není zřejmé, zda dětské fantazie značí její prostomyslnost, nebo psychologickou regresi. Na povrchu hezké, nikoli oslňující obrázky, za nimi ovšem tápání. Hrdinčino, zejména ale režisérčino. 50% (18.01.2012)

Natálie vyrostla v dětském domově a její vynucené manželství je vlastně pokračováním jejího neradostného dospívání. Je stejně omezující jako přísný režim ústavu, proto když jednou její manžel nečekaně zemře na infarkt, přijme to jako dar osudu a osvobození. Sní o novém životě, o dětech a nejrůznějších nadějích. Jenže život nepřináší v odlehlé pustině, kde lišky dávají dobrou noc, tolik štěstí, kolik by si představovala. Putování je typicky ruský film, hodně lyrický, pomalý, procítěný, kde důležitou roli hraje zachycení nádherné liduprázdné přírody a chudoby ruského venkova. Minimalistické dialogy a výborný výkon Xenie Kutěpové. Celkový dojem: 80 %. (20.01.2013)

Nádherný poetický film, plný syrovosti života na ruském venkově a jinakosti osudů ruského člověka, zároveň ale zjemněný lyrickými pasážemi s nádhernou kamerou a procítěnou minimalistickou hudbou. Komorní příběh pohnutého osudu, křehké až éterické, leč neobyčejně silné ženy. Tenhle snímek je podprahově plný empatie, je doslova prostoupený ženou, režisérkou, ústřední herečkou, a ač plynutí příběhu ho stále táhne dolů, má překvapivě stále nakročeno k optimismu. Filmové vyprávění o energii uvnitř ženského nitra... Silný je motiv cesty (podpořený cyklicky projíždějícími vlaky, náklaďákem, stejně jako člunem významově předznamenávající cestu po řece...), motiv nového začátku, neotřelé jsou až bizarní obrazy (drezína s krávou, poté s kozou a pejskem...) a silné scény reflektující hrdinčino podvědomí (vydávání se za pasažérku vlaku, který náhodou neplánovaně zastavil před drážním domkem...), skutečně nádherná závěrečná scéna s chlapcem ve člunu, intimní nahlížení do osamělé ženské duše, krásná je poezie světa železnice, odkazující k archetypu... Silný film... (17.01.2012)