Křehké pouto

Chtěl jsem to tady ohvědičkovat a zmizet, ale po přečtení toho zdejšího obsahu mi to nedá: jasně, Kráska a zvíře je v podstatě film o dospívání, o šestnáctileté holce, která to nějak koulí s klukama a o tátovi, kterej z toho není dvakrát nadšenej, jasně. Ale to přece vůbec není ono: to znepokojivý, to hrozivý, je ten incestní podtón, který je v celým tom filmu přítomný - ale nikdy ne explicitně. Vždycky jenom jako nějaký náznak, který zmizí, jakmile se na něj zaměříte, ale to je právě to hrozný - a brilantní zároveň. Celou dobu máte pocit, že něco je špatně, ale zdánlivě se vlastně nic neděje. Pár scén s návštěvou matky v nemocnici je pak docela balzám, protože do té šílené hry pro dva vstoupí na chvíli někdo třetí, kdo má očividně všech pět pohromadě a kdo reprezentuje jakousi normalitu. Ale mimo to je Kráska a zvíře fakt intenzivně nepříjemný, až bolestivý film. Rozhodně ne nějaká běžná story o dospívání a prvních láskách, to fakt ne. (12.02.2011)

"Opuštění hnízda" je jedním z rohodujícím momentů v životě rodiny, kupodivu (a tak je to také - snad až příliš akcentované - v tomto filmu). Že se s tím lépe vyrovnávají matky, než otcové, to je také všeobecně známo. Faderenova - nerad chválím nebo oceňuji herce, ale Jesper Klein se snad do své role převtělil - dcera Mette mu svou rozkolísaností rešit toto životní (musím říct) trauma rozhodně neusnadňuje. Nakonec dochází mezi otcem a dcerou k smíru, avšak můžeme se domnívat, že jde jen o odsunutí problému na pozdější dobu, kdy to otce zřejmě zasáhne ještě s větší intenzitou (pokud se nepřeorientuje na očekávané nové dítě). Vztahy Mette s jejími vrstevníky nejsou nijak závazné a podstatné, scénáristovi Nilsu Malmrosi slouží především pro postupné vyhrocování duelu otec-dcera. Cenným bylo pro mě také porovnání rodinného života v padesátých a šedesátých letech v ČSSR a o 20 let později v Dánsku; jak to řekl jeden můj přítel: "Rodiče znali jen příkazy a zákazy, nic mezitím. pod tím ani nad tím." A přece ještě jedna poznámka: chválím (poprvé) českého distributora, který se nenechal zmást originálním názvem (Kráska a zvíře) a zvolil název příhodnější a "česky" pravdivější. (10.09.2014)

Svou strohostí a zároveň analytičností, úhlem zkoumání postav, důrazem na realističnost, popř. rámováním obrazů a střihem mi to připadalo jako takový kompromis mezi bergmanovským a hanekeovským přístupem. Výborný, nenávodný a pečlivě "zosnovaný" (zrovna toto slovo nebylo použito náhodou) film. Není se co divit, že Malmrosovy díla jsou v Dánsku klasikami. (19.05.2017)