Poezie

Věřím v poezii. Neumírá, jenom je víc vyšinutá a osobnější, protože často už nikoho jiného než tvůrce nezajímá. Tenhle film je velmi suverénně natočený, velmi autoritářsky konstruuje svůj vnitřní svět, a právě v tom se zakládá největší problém, který s tímto snímkem mám. Některé hrany jsou, a občas už docela silně, proti mému vlastnímu cítění. Já bych trošku hladila. Ale potom by to byl samozřejmě úplně jiný film, nebyla by to tahle konkrétní poezie. ♥ "Už mě nemiluj. Nemám zdání o tom, jak plyne čas." (12.01.2012)

První půlka mě bavila. Říkala jsem si že to je první film z asijské produkce u kterého mi vyhovuje ten poměr děje „poetična“ a „poselství“. Okolo poloviny se ale film pomalu dostával tam, kde byly i jiné asijské filmy, které jsem měla tu čest vidět. Ale jen na chvíli, potom se zase objevuje silnější dějová linka. Celé řešení té zvrácené situace je samo o sobě tak zvrácené a provokativní…Přímo to útočí na podstatu problému a nejen na ten jeden problém, ale i zároveň na širší spektrum (více či méně)morálně zvrácených situací. Kontrast mezi jednotlivými stránkami příběhu je vážně zarážející a to i pro mě (a to nejsem vůbec fanda poezie a obyčejně ji vůbec nerozumím-stejně jako tady většině té básně v závěru…)----“V čistém těle čistá mysl.“---- Takže se koukněte na tenhle film a pak se běžte všichni povinně vysprchovat… (29.08.2015)

Ďalší z ťažkých filmov z pera Chang-dong Leeho. Poetry je príbehom, kde by ste ťažko hľadali niečo pekné. Alebo inak. Kde je ľudskosť mimo hlavnej postavy takmer neviditeľná. Postupné naberanie dramatických okamihov ukazuje bezútešnosť každodennej existencie. Lee síce netlačí na pílu, ale aj tak vám z toho všetkého zostane ťaživý pocit. Hlavnej hrdinky mi je ľúto. Hlavne ak viete, že celé snaženie je v zásade bezpredmetné. Doznievanie filmu vyslúžilo príbehu štvrtú hviezdu. Má to kvalitných hercov a silné posolstvo ale rovnako ako v prípade ostatných Leeho filmov.. Som rád, že som to videl. Vracať sa k tomu už ale nemusím. Hlavná hrdinka je čarosmutná. (04.11.2018)

7,5/10 Ktosi raz poznamenal, že najpoetickejším obrazom je mŕtvola mladej ženy unášanej prúdom rieky. V Poézii sa práve od takéhoto obrazu začína odvíjať dianie filmu, pričom nabaľuje podobne tézovité tvrdenia o úpadku poézie (čo má zrejme priamy súvis s úpadkom morálky) a o jej tvorbe. Na takmer dvaapolhodinový film je to trochu málo. (09.11.2010)

Objektivně jsem se nedokázala rozhodnout, jestli filmu přidělím tři nebo čtyři *. Ale vzhledem k tomu, že jsem si vůbec neuvědomila délku filmu a že i týden po jeho shlédnutí na mně silně působí jeho závěr, dávám nakonec čtyři. Lidé na světě jsou tak jiní a přitom tak stejní, stejně jako jejich problémy... (13.07.2010)