7月24日通りのクリスマス
Christmas on July 24th Avenue
Scénář:
Arisa KanekoHudba:
Takajuki HattoriHrají:
Takao Ósawa, Miki Nakatani, Džuri Ueno, Júta Hiraoka, Cujoši Abe, You, Rjúta Sató, Gekidan Hitori, Maki Nišijama, Ajako Kawahara, Šinsuke AokiObsahy(1)
Honda Sajuri je vlastně obyčejná dívka z Nagasaki, která díky šódžo mangám lítá s hlavou v oblacích. Má vysněného prince na bílém koni, pro Sajuri je to osmiletá neopětovaná láska. Když se ten princ vrátí z Tokia, Sajuri se rozhodne se sebou něco udělat a lásku vysněného prince získat. A do Vánoc zbývají tři týdny… (Zíza)
Recenze (4)
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $3,866,650║ ()
Mně se to líbilo – v rámci žánru romantické komedie to bylo fakt příjemné. Jasně, nepřináší to nic nového (tak co byste taky chtěli od roku 2006, že?), ale nedochází k žádným nervově vypjatým scénám, všechno to tak nějak plyne, sem tam zazní vánoční písnička, hlavní hrdinka nebyla extrémně uťáplá, hlavní hrdina nebyl žádný don juan... prostě takoví dva obyčejní lidé, poměrně slušně zahraní, k tomu připočtěte milé okolí; rodina a kamarád z dětství hlavní hrdinky byli fajn, příjemně dělali křoví, herec Gekidan Hitori zase dělal tu divnou složku, tu, která má odbourat případné drama (které se tedy nijak zvlášť nekonalo). Jo, líbilo se mi to. Pořád jsme čekala na nějakou zradu, ale nedočkala jsem se jí. Přiznávám tedy, že jsem na film koukala asi sedm hodin, protože jsme musela odbíhat za povinnostmi, takže těžko říct, jestli by na mě stejně působil i „vcelku“, ale s přestávkami byl hrozně fajn. Taková milá na Japonsko překvapivě docela vánoční romantika. Titulky. ()
Japonský vianočný príbeh Popolušky a jej prvej lásky má niečo do seba. Páčili sa mi jemné detaily, ktoré povedali viac, než dialógy. Len neviem, či sa už narodil taký princ, kvôli ktorému by som pol Štedrého dňa behala bosá krížom-krážom po meste a potom mesiac slopala urologický čaj. Ale, okrem srandy, vážne sa mi to páčilo. Konečne nekomerčný duch Vianoc a ich času zázrakov. ()
Neobyčejně krásně nasnímaný a odvyprávěný film. To propojení s městem Lisabon je dobrým příkladem, jak někdejší portugalská kolonie ovlivnila ráz města Nagasaki. Dýchal z něho duch Evropy, hýřilo zajímavými dominantami. Hlavní hrdinka je zahrána výtečnou Miki Nakatani, která je tu dost nesmělá, dobře maskovaná, aby splynula s davem a nikdo si jí nevšiml. V té době měla už 30 let, ale s trochou fantazie bych jí něco málo ubral. Pojetí je jakoby se bezstarostně protlouct životem, mít hlavu v oblacích, upínat se na nereálné příběhy, opomíjet zájemce, o něhož nestojí, je jí jen kamarádem. Prošpikováno na přeskáčku koncipovanými scénami, na zřetel dávající její tápání. Postav tu není extra moc. Vesměs mají pouze dotvářet kulisu a sloužit jako opěrný bod. To hlavní musí učinit ona sama. Najít sebedůvěru, změnit vzhled, začít se kultivovaněji oblékat, a pak, světe div se, dokonce se za ní muži ohlédnou. Sledovalo se to samo. Romantická komedie, s trochou té dramatické roviny. Nevšedním prvkem je ten muž s dítětem, ti ji asi jen nepřítomně doprovázeli na její cestě. Začátek v divadle má celkovou strukturu, s níž to vše celistvěji drží po hromadě. Onen muž vysněný je uhrančivý Takao Ósava, i on tu má své chvíle slávy. Nezměnila se jen ona. Opačně dopadl její kolega. S dost kyselým výrazem, že je v pytli, se zmohl jen na příznačné konstatování. Patřilo mu to. Jako podnětné vnímám i chování nevěsty na svatbě, následně stavící hrdinku do ožehavé úlohy, jíž zapříčinila. ()