Cream: Royal Albert Hall, London May 2-3-5-6 2005 (koncert)
Hudební
USA, 2005, 130 min
Režie:
Martyn AtkinsHrají:
Eric Clapton, Jack Bruce, Ginger BakerObsah
-
Členové legendární bluesrockové kapely šedesátých let Cream se v roce 2005 znovu sešli, aby po téměř 40 letech zahráli své největší hity. Kapela v sestavě Jack Bruce (basová kytara, zpěv), Eric Clapton (kytara, zpěv) a Ginger Baker (bicí) zahrála na dvou koncertech - v londýnské Royal Albert Hall, z které je pořízen tento záznam, a v Madison Square Garden v New Yorku. Tento krátký reunion se u fanoušků setkal s obrovským ohlasem a lístky na oba koncerty byly téměř ihned vyprodány.
Set list:
1. "I'm So Glad" (James)
2. "Spoonful" (Dixon)
3. "Outside Woman Blues" (Reynolds)
4. "Pressed Rat & Warthog" (Baker, Taylor)
5. "Sleepy Time Time" (Bruce, Godfrey)
6. "N.S.U." (Bruce)
7. "Badge" (Clapton, Harrison)
8. "Politician" (Bruce, Brown)
9. "Sweet Wine" (Baker, Godfrey)
10. "Rollin' & Tumblin'" (Robert Johnson,Waters)
11. "Stormy Monday" (Walker)
12. "Deserted Cities of the Heart" (Bruce, Brown)
13. "Born Under a Bad Sign" (Jones, Bell)
14. "We're Going Wrong" (Bruce)
15. "Crossroads" (Johnson, arr. Clapton)
16. "Sitting On Top of the World" (Burnett)
17. "White Room" (Bruce, Brown)
18. "Toad" (Baker)
19. "Sunshine of Your Love" (Bruce, Clapton, Brown)
(Javert)
- komentáře
- zajímavosti
- ext. recenze
- galerie
- videa
- v bazaru
- ve filmotéce
- diskuze
Komentáře uživatelů k filmu (4)
-
Karlos80
Krása, kdo zná staré dobré Cream ze 60 let, nemohl ho zklamat ani tento koncert, staří bardi ale stále velmi dobří..Jedna z prvních Super-group, pojmenování které jim bylo přiděleno už v 60 letech, je zde na místě .A platí ostatně stále, jen si vemte kdo uměl a umí dělat takovou to muziku jen ve třech lidech! Sólo, bicí, basa. Byli tři ale každý z nich však naprosto fenomenální v tom svém oboru a to se cení!(24.2.2009)
-
Javert
Cream jsem měl vždycky rád - do TOP10 mých oblíbených interpretů by se bez problémů dostali. Ač se rozpadli již po dvou letech, zanechali po sobě spoustu naprosto bezchybných songů jako Spoonful nebo I Feel Free. V roce 2005 se k mé velké radosti tři dědové opět sešli a zahráli. A musím říct, že dělat fajn muziku nezapomněli. Bruceovi už to sice nezpívá tak jako před 40 lety, ale kdo by se divil. Ginger Baker (hned po Moonovi můj 2. nejoblíbenější bubeník) i v 66 letech ukazuje, že ještě rozhodně nepatří do starého železa. To samé Clapton, v té době čerstvý šedesátník, jenž je mnou i širokou veřejností považován za jednoho z nejlepších kytaristů všech dob vůbec. Z koncertu mám nakonec velmi dobrý pocit - ač mě mrzí, že nezahráli I Feel Free nebo Tales of Brave Ulysses - a můžu jenom litovat, že jsem v Royal Albert Hall nebyl přítomen osobně. Pro milovníky blues, rocku a hlavně 60s hudby povinnost...(4.2.2009)
-
okkac
Viděno v TV. Od Cream jsem znal jen pár hitů jako White Room nebo Sunshine Of Your Love, tak jsem na to koukal ze zajímavosti a hlavně kvůli Claptonovi. Ale koncert vynikající a na věk hudebníků velmi vitální (hlavně do bubeníka Ginger Bakera bych to vůbec neřekl). Potěšili i záběry na slavné osobnosti v publiku, jak z hudební, tak i z filmové a jiné branže (poznal jsem jich víc, ale teď si vzpomenu jen na TIma Burtona s maželkou Helen Bonham Carter).(23.9.2009)
-
bidja
No už to není jako v mládí, střihy mi taky docela nesedly, ale je dobré, že může člověk být i nebýt u toho.(17.10.2009)