Propózu daisakusen

Rei se vdává. Vdává se za sympatického vysokoškolského učitele Tada. Nevdává za Kena, za svého kamaráda, se kterým byli čtrnáct let téměř nerozluční. Kde se stala chyba? Když se na svatbě promítají fotky ze života nevěsty, Ken tak moc lituje, že neudělal některé věci jinak, že neřekl Rei co k ní cítí a nezískal ji pro sebe, že se ho zželí víle (nebo spíš postaršímu vílákovi) místního kostela a ten mu umožní pomocí promítaných fotek se dostat zpět do minulosti a zkusit ji změnit. Ale bude to stačit, podaří se Kenovi získat srdce Rei a překazit svatbu? Tohle dorama je opravdu hrozně moc roztomilé, Ken se snaží a snaž a pořád se mu něco plete do cesty. Tomohisa Yamashita mě sice v určitém smyslu nedokáže získat svým dokonalým vzhledem, ale stejně mě vždy během krátké chvíle (naprosto nepochopitelně) zláká na svou stranu a už nepustí. Hlavní hrdinka Rei mi moc nesedla, ale ostatní mi to vynahradili a byli moc příjemní a i některé vedlejší postavy byly opravdu jedinečné (Socrates a učitel/trenér Ito). Ze začátku mě závěrečná písnička celkem štvala, ale než jsem dokoukala, tak jsem si zvykla a dokonce se mi i líbila a určitě se tam dost hodila. Každopádně trefa do černého pro mě písnička Chiisana Koi no Uta od Mongol 800 a věčně utíkající Ken :3 Jediná věc, za kterou bych tvůrce vytahala za vlasy bylo to trapné aleluja šanc, to mi trhalo oči i uši :D (01.06.2015)

Tak tento seriál není ani tak o ději a napínavosti, jako spíše o určité atmosféře a emocích ,které chce sdělit, komu se nepodaří vcítit do role hlavního hrdiny, kterého hraje Tomohisa Yamashita(známý ze seriálu Kurosagi, nobuta wo produce a dragon zakura), tak asi spláče nad výdělkem. Nicméně je zde velmi povedený ost, hlavní hrdinka stojí za to a je zde povedená kombinace hořkosladkého humoru a atmosféry celkově. Dojetí se někdy jen těžko ubráníte. Kromě standartních jedenácti dílů, každý má tuším k hodině, je zde ještě speciální epizoda, kterou musíte vidět, aby byl pro vás příběh kompletní. Yamapi hraje trochu něco jiného(ale pořád je velmi sympatický a k sežrání), než obvykle a jeho soupeř o Rei, kterého ho hraje Fujiki Naohito je mu více, než zdatným sekundantem. (01.04.2009)

Právě dokoukáno a musím se přiznat, že tenhle seriál jsem protrpěla. Protrpěla v tom smyslu, že mě neskutečně drásalo jak to Kenovi nevychází (Já vím, že mu to těžko mohlo vycházet - o čem by pak další díly byly? ;o) ) a jak pro samé přemýšlení není schopen se rozhoupat. Tedy sem tam se mu něco povedlo, ale... to nejdůležitější prostě ne a ne. Ale to jenom na okraj. Seriál samotný je moc milý, ukazuje přátelství tří kluků a dvou dívek z nichž každý je úplně jiný a přeci je mezi nimi pouto potvrzující mušketýrské jeden za všechny, všichni za jednoho. Moc se mi líbila myšlenka a provedení Kenových návratů do minulosti a zpět. Kolikrát si člověk řekne tohle a tamto bych udělal jinak, ale opravdu by to dokázal? Tahle dorama není jenom romantika, ti co rádi přemýšlí o tom co viděli si rozhodně přijdou na své. Každý díl jsem měla v hlavě ještě docela dlouho po skončení. P.S. Speciál si nechávám na zítra, abych se měla na co těšit a doufám, že mám na co. A taky jsem zvědavá jestli se v něm Yamashita tak naběhá jako v seriálu. ;o) (10.09.2011)

Úžasná atmosféra, kterou tvoří právě to, že s postavami v podstatě prožijeme velký kus života (jak už napsala i Zíza). V některých epizodách jsem vážně nedokázala potlačit slzy, obzvláště v té páté, která byla podle mého názoru ze všech nejlepší. Dědeček Rei mě zkrátka dostal :) Je zajímavé, že Japonci tak málo říkají AIŠITERU (Miluji tě) a většinou ve smyslu "miluji tě" raději zvolí DAISUKI, což ale ve skutečnosti znamená "mám tě hodně rád", popřípadě SUKI, tedy "mám tě rád". Myslím ale, že dědeček Rei (ač pouze postava v seriálu) dokázal, že to tak nemusí být vždycky. Navíc myslím, že i když se často Japonci ostýchají říct něco naplno, nečiní to jejich city o nic menšími. V páté epizodě tohoto seriálu je to nádherně ukázáno a nejspíš proto se mi tento díl hodně líbil. Skvělých dílů to mělo každopádně víc, ale bohužel v druhé polovině mě začalo trochu štvát, že se Kenzó nedokáže pořád vymáčknout, i když měl tolik příležitosti. Má to samozřejmě svůj smysl, aby seriál nakonec dopadnul jak má, ale zkrátka mě to trošku rozčilovalo, i když jsem Kenzóovi fandila. Možná proto nakonec nejsem schopná dát pět hvězd, i když se mi Puropozu Daisakusen líbilo hodně. Do pěti hvězd ale chybí jenom ždibec. Speciál jsem zatím neviděla (má v podstatě délku filmu), ale už se na něho těším, protože samotný seriál skončil způsobem, který nechává diváky tak trochu v nevědomosti, co bylo přesně dál. ~(4,4★)~ (03.06.2012)

Ach, japonská teen romance, jenomže ta hloubka, vyobrazení pocitů a přístup ke konverzacím jsou opět tak dospělé, o čemž se může zdát leckterým vyspěle se tvářícím kouskům. Tento seriál je tak krásný a hřejivý. Obsahuje spoustu nesobeckých jednání, jenž krystalizují skvělé konverzace, které mě od japonců nepřestávají bavit, načež jsem jimi vyloženě fascinován. Samozřejmě samotná zápletka je sobecká až moc. Svatba dvou, přičemž třetí se vrací do minulosti, aby pro sebe získal tu, kterou miluje. Bez vyzrazení určitých situací se to těžce popisuje, ale opravdu ze spousty scén nesobeckost jenom srší. Kdo viděl, bude možná vědět o čem píšu. Navíc banda těchto přátel se skvěle doplňovala a dobře se na ně koukalo, jelikož to byly dostateční sympaťáci. Kdo chce něco pěkného a klidného pro odpočinek, tak by si mohl s tímto seriálem přijít na své. (07.12.2016)