Ježek

Tomuto filmu jsem dal za jedna trochu z trucu (jinak bych dal asi za jedna taky, ale ne s tak cistym svedomim :D). I kdyz u me Festival docela propadl, porad je to nejvetsi cesky a dulezity evropsky filmovy festival a divackou cenu v ten moment vedly Zeny v pokuseni (ano, tahle blbost vede v oblibenosti) a to jsem nemohl dopustit. Film si ale jednicku i celkem zaslouzil. Jde o adaptaci francouzskeho knizniho bestselleru - predstavte si neco mezi Amelii z Montmartru a 21 gramu. Film je jeden z tech lepsich na Festivalu a rozhodne mu preji i komercni uspech. I kdyz me fakt zajimalo, kde na to tak mlada nezkusena reziserka vzala penize, nez jsem stihl zformulovat otazku, bylo konec Q&A. (10.07.2010)

Přiotrávit akvarijní rybičku anxiolitikem, tak to dokáží vymyslet asi opravdu jen Francouzi :) Půvabná, vizuálně nápaditá, dějově košatá hořká komedie jak je umí točit pouze Francouzi (afektovaná Itálie z toho naštěsí cítit není). Okořeněná krásnou hudbou. Na rozdíl od nespokojených čtenářů nemám moc výhrad, užil jsem si každou minutu vyprávění. Sympatičtí herci, Garance to zahrála výborně, i když v takto přemoudřelé teenegery nevěřím :) Chutná laskominka a místy příliš uhlazená pohádka, která si ovšem lepší 4* určitě zaslouží. Snímek, který přes nahořklou příchuť rozhodně ještě rád ochutnám. (13.03.2015)

Tohle je přesně důvod, proč si až na vyjímky nepouštím filmové adaptace mých oblíbených knih, vím, že budu po každé zklamaná. Kniha je prostě kniha a já chápu reakce všech nespokojených čtenářů bestselleru Muriel Barberyové, ale protože jsem ho nečetla, tak nemusím srovnávat a mohu s klidným svědomím konstatovat, že jsem se už dlouho necítila tak dobře, jako ve společnosti malé Palomy, Japonce Kakury a hlavně paní Renée v úžasném podání Josiane Balasko, která mně svým ztvárněním nenápadné, zanedbané a přesto svým způsobem kultivované domovnice naprosto odzbrojila. Moc krásný film, který mně okouzlil i dojal zároveň. (26.07.2013)

Zcela oproštěna od knižní předlohy jsem si pustila Ježka, ale abych pravdu řekla, dlouho jsem nad tím filmem váhala. Nedokáži přesně říct proč, ale byla jsem moc mile překvapená a prožívala jsem v tom domě 100 minut s lidmi, kteří si byli možná na pohled velmi vzdálení a přitom toho měli spoustu společného. Ano, byl tam moment, kdy jsem měla chuť Palomu seřezat jak nezralé žito a kameru vyhodit z okna, naštěstí to tvůrci stačili do konce vybalancovat tak, že mně to nedá jinak a musím dát té zajímavé holčině, sympatické Renée, mému srdci nejbližší, to přiznávám a nakonec i Kakurovi to nejvyšší ohodnocení. Bylo mně s nimi tak zvláštně smutno, dojemno, měla jsem chuť se tam mezi ně vložit a poradit jim jak se obléknout, učesat (Renée) obejmout Palomu a popovídat si s ní o jejích pocitech a dívat se u čaje o páté s Kakurou na film z dob minulých...... (04.10.2015)

Film, který musí být strašně povrchní, aby si zvládal udržet iluzi jakési intelektuální revolty vůči buržoazní prázdnotě. Takže intelektuál je zde ten, kdo mlčí, čte knihy a občas cituje Tolstého Annu Kareninu (žádná filozofie, žádný Husserl). Nejlepší na Ježkovi je příjemná a rozesmátá forma, herecké výkony a to málo, co film dokáže podat v náznacích, nikoli v otravně afektovaném komentáři rozmazleného spratka, co by potřeboval dostat řádně na prdel. Že na prdel nedostane je samozřejmé, protože podobně laděné snímky jako Ježek potřebují nějakou tu tragédii, aby si udržely iluzi osudovosti. Fajn, ale s tímhle vynuceným dojetím na mě nechoďte. Mona Achache má talent, ale Ježek je taková hezká simulace moudrého filmu. Není ani pichlavá, ani obsažná. Je prostě jen a jen úhledně úhledná, plná klišé a mouder v kostce. (29.11.2010)