Blush

lupuscanis

WIM VANDEKEYBUS, BLUSH (2005) _____ Tanec & film? _____ Antonin Artaud pro své 'kruté divadlo' hledal osobitý jazyk, který by oživil jeho radikální vizi divadla. Nemínil se spokojit se slovem zkroceným, uzamčeným v kleci vlastního významu, s prostým dialogem. Hledal stín slova: řev, intonaci, prodloužení slova v gestu těla, schopnost slova stát se pohybem a činem v prostoru, přimknout se ke gejzíru poezie, a tedy k životu. Krátce, pokoušel se ze slova uvolnit jeho magické síly. Zajímá ho, co za vyslovenými slovy ještě zůstává umlčeno, nevysloveno. Mumraj slova jako předzvěst. Slovo jako zaklínadlo. Exorcismus. ._____ Vandekeybusova brutálně nesmlouvavá taneční choreografie filmově ztvárněného, původně studiového, představení BLUSH, jde přinejmenším o jeden zajímavý krok dál. Zbavuje tělesné gesto bezpečné aury pouhého náznaku, a převádí ho v dokonaný pohyb, v agresivní konfrontaci těl, a rozpoutává tak vzrušující hru na pomezí tělesné agrese a tělesně animální smyslnosti - to co šokovaný divák spatří, není v žádném ohledu 'jako', ale doopravdy, a jako takové probouzí autentické emoce. Vždyť snad jediným důvodem, proč se tanečníci Vandekeybusova autorského seskupení Ultima Vez ( http://www.ultimavez.com/ ) při všem tom na pohled zběsilém souboji hemžících se těl nezraní, je dokonale ritualizovaný soulad pohybů. Pozvednutý hlas. Hádka. Vztek. Zuřivost uvnitř slova, která plynule přechází v tělesný atak. Strčení. Povalení. Prudká srážka ramen. Zabránění v pohybu. Vysmeknutí se. Vetření se… Obklopeno citlivě dávkovanou drásavě pronikavou kytarou a zpěvem Davida Eugena Edwardse aka Woven Hand, při jejichž poslechu po zádech přebíhají regulérní 'zimomriavky'... ( http://www.youtube.com/watch?v=IRU0F8OoOU0 ) _____ Převedeno do řeči ženy a muže: __ L'amour ou La mort?__ Zahlť mě, naplň mě po okraj, odežeň od sebe úskočné harpyje a uchraň mne před mocí vilných satyrů, a jestli toho nejsi schopen, raději uteč, nebo mě budeš muset zabít. BLUSH je ruměnec, nach, nával krve, a má stejně blízko k cudnosti jako k bouřlivému orgasmu, je to živelné vzkypění krve, důkaz, že ještě žijeme. Když se milujeme, když se stydíme, nebo vztekáme, zoufale bráníme svá očekávání, své představy, své nároky – svá teritoria. _____ Tuto animální vrstvu BLUSH ve filmové podobě důrazně podtrhuje a rozvíjí, převádí totiž dění z bezpečných kulis divadelního prostoru do samého nitra nespoutané přírody (korsického ostrova, fiktivního Edenu). Tanečníci a tanečnice byli nuceni zbavit se hluboce zafixovaných pohybů z pódií, přizpůsobit je tvrdosti kamene, sypkosti Země, širosti zelených plání, chladu, dravosti a hloubce vody v potoce, v jezeře i v moři. Doteky s prostředím, které v divadle abstraktně evokovali, se proměnily v reálnou, hrubou vzájemnou konfrontaci - ale i organickou symbiózu - lidského těla a živlů. V srdci zeleného ostrova se instinktivně převtělily v mýtické nymfy, jezerní panny, zvlčilé dravé šelmy a duchy lesa – a tím samým pohybem současně nechali alespoň dočasně procitnout bájné archetypální síly Ostrova. _____ Post Scriptum: Za tento nesnadno ovladatelný, živelný text může les, hora Říp, západ Slunce a Mořská panna, co se ráda směje a tančí, a přece se nejmenuje Hermína…. .(27.8.2010)