Nohoi oron
Kulkukoirana Mongoliassa
State of Dogs
Obsahy(1)
Kombinací citlivého dokumentárního přístupu a mongolského sepětí s mýty vzniklo dokumentární drama s unikátní vizí. Hlavním městem Mongolska Ulánbátarem se potulují tisíce psů. Situace se řeší jejich střílením, těla však nikdo neodklízí, nechávají je postupně rozkládat. Mongolové věří, že psi se převtělují do lidí. Středobodem vyprávění je pes Basaar, který se po smrti vydává na mystickou cestu svými vzpomínkami. Putuje pustou krajinou a špinavým městem. Vzpomíná na pána, kterého tak miloval. Chybí mu život na venkově, kde hlídal stáda koz. Pozoruje Mongoly a jejich tradice, ale i ostatní psy bojující o přežití. Cestopisný dokument se díky pohledu na svět očima mrtvého psa mění v poetické vyprávění. (Febiofest)
(více)Recenze (3)
FEBIOFEST 2010 /// Koncentrovaná nuda. Režisér fetišisticky protahuje záběry až za mez únosnosti, přičemž v nich nedokáže nic sdělit. Použitá forma příběhového dokumentarismu selhává na obou frontách - příběh se dá shrnout třemi slovy a dozvíme se z něj maximálně to, že v Ulánbátaru se mrtvý pes dočká větší úcty než pes živý. Obrázky z Mongolska sice místy hezké, ba i sugestivní jsou, stejně ale na konci zjistíte, že z několika vygooglovaných fotek byste získali zhruba stejnou informační hodnotu. Náznaky jakési zhovadilé poetiky si rozbíjí čelist o útes monumentální nijakosti. V celkovém součtu film žvaní bezúčelné krávoviny tam, kde to nikoho nezajímá, zatímco na místech, kde jsem měl chuť se komentáře vyloženě dovolávat, trapně drží hubu. Tanečnice na konci byla dobrá, což byl asi jediný důvod, proč tam byla. Hodina a půl záběrů na brnkající mongoly a mrtvé psy. U každého máte pocit, že trvá aspoň třista let. Nebrat. Radši si nějakého toho psa kupte. ()
Za osm pětek sem si chtěl dát tradiční mongolskou pochoutku, ale ta mrdka belgická, co je pod tím podepsaná, mi jednoduše nablila na talíř a ještě se drze přišla zeptat, jestli mi to chutnalo. Radši budu opakovaně souložit s mraženou drůbeží, než si Stát psů dát znovu. Proč nemaj pořadatelé festivalu odvahu na to, aby dali do anotace k filmu informaci, že se jedná o nejnudnější dokument všech dob? Zrůdnost, která je amatérská až trapná v těch nejhorších smyslech slov, prázdná jako koule pornoherce po celodenní šichtě. ()
Nikdy se mi nestalo, že bych u filmu téměř usínala v kině.Bohužel u tohoto naprosto nudného snímku se to téměř stalo.Jednu hvězdičku dávám za občasné fotogenické záběry, jinak s politováním usuzuji, že to byla ztráta času,a taky peněz. ()